Herec Štěpán Benoni: Přátelé dělají domov

Zdá se, že Marek je dobrý kamarád i dobrý brácha, který se snaží urovnat spory v rodině.
Když jsem se ptal režiséra, jak mám Marka hrát, řekli mi: „Hraj ho tak, jak ty kluky vždycky hraješ – klaďas – sympaťák – a zase klaďas.“ Tak se toho doporučení držím. Marek je v seriálu tak trochu vrba pro všechny. Ale to barmani často bývají. Snaží se urovnat konflikt mezi matkou a mladším bratrem, kteří spolu už delší dobu nemluví, a postupně vychází najevo proč.

A pak je taky zpovědníkem své nejlepší kamarádky, která u něj zpívá v baru. Tady se děj ze seriálu přenesl i do skutečnosti, my jsme si s Evou Burešovou, která ji hraje, perfektně sedli, hned jsme se naladili na stejnou notu přesto, že jsme se před natáčením vlastně neznali, a myslím, že je to z našich společných scén znát.

Není to dlouho, co jsme vás mohli vidět v roli nešikovného policajta v seriálu Duch…
Dostal jsem tenkrát od Primy nabídku na dva projekty. Jeden dlouhodobý, což je Zoo, druhý krátkodobý, což byl Duch. Hrál jsem v té době už čtyři roky v Ordinaci v růžové zahradě 2 a přemýšlel o změně, tak jsem si řekl: Proč ne? Navíc v Duchovi jsem hrál úplně jinou postavu, než běžně hrávám – kluka, který mi v ničem není podobný. Jako herec se snažím být co nejproměnlivější a vyhledávám úkoly, kdy nemusím být sám sebou.

To mě na herectví baví nejvíc. Ale hlavně jsem věděl, že v Duchovi budu hrát s Pedjou, tedy Predragem Bjelacem. Jsme přátelé. Občas si zavoláme nebo napíšeme, já mu řeknu, že mám novou práci, on se zase pochlubí mně, co má před sebou, poradíme jeden druhému. Tím, že nemáme možnost chodit každý pátek na pivo, je pro mě tenhle vztah ještě o něco cennější. Vnímám ho trochu jako svého mentora.

Před Hanou Mašlíkovou stojí velká výzva. Pár dní před soutěží ještě rýsuje svaly

Divadlo hrajete a seriály natáčíte v Praze, ale žijete na Šumavě, kde jste si pořídil srub. Jak vás tam místní přijali?
Já jsem jezdil jako dítě nedaleko odsud na náš rodinný statek a vždycky jsem si říkal, že si na Šumavě jednou koupím dům. Nejdřív jsme sem se ženou jezdili jen na víkend, ale v době covidových uzavírek jsme tu začali žít a zjistili jsme, že se nám do Prahy vlastně vracet nechce. Ani ženě, která je v angažmá v kladenském divadle.

Ovlivnilo nás určitě i to, že vesnice, nad níž bydlíme, žije docela aktivním kulturním životem a máme tu taky hodně přátel. Přátelé vám dělají domov. Vždycky jsem měl v sobě velkou část introverta, kterému je dobře v přírodě. Rád strávím nějaký čas v Praze, zajdu do kina, do divadla, do kavárny, samozřejmě se v Praze věnuju práci, která mě baví, ale je mi líp v přírodě.

Vy jste se dokonce stal dobrovolným strážcem…
Ano, dělám dobrovolného strážce přírody v Národním parku Šumava. Asi rok jsem se na to připravoval, učil se různé zákony a vyhlášky a taky spoustu věcí o zdejší přírodě.

Taťána Kuchařová: Vyvrátím všechny lži. Žádné ženě nepřeju žít v toxickém vztahu

Co plánujete na nejbližší týdny?Nikdy jsem moc neplánoval dopředu… Všechno se pořád mění, ať termíny natáčení, zkoušky v divadle, často zaskakujete za někoho, kdo onemocněl, při večerním představení. Pokud nějaká taková změna nastane, většinou dám přednost práci před volnem. Fakt ale je, že ve Studiu DVA jsou nové inscenace nahlášené s velkým předstihem. V dubnu začnu zkoušet novou hru Patrika Hartla Lovci bobrů, v níž budu mít roli kluka, který by si chtěl otevřít posilovnu.

V létě bude mít premiéru komedie Řekni to psem, co o ní prozradíte?
V Psovi hraju právníka, který si rozumí víc se zvířaty než se ženami a možná působí, až jako by byl svým psem posedlý a trochu zklamaný životem. Než potká holku, která má taky psa. Natáčel jsem se skvěle vycvičenými border koliemi. Protože já sám mám doma dva psy – australské ovčáky, byla to pro mě moc příjemná práce.