Pane Navrátile, dodatečně přeji vše nejlepší k narozeninám. Hlavně ať se vás drží zdraví. Jak se cítíte coby sedmdesátník?
Děkuji za přání. Zdraví se mě zatím drží, musím zaťukat. Jdu tomu ale naproti, protože nepodceňuji prevenci. Ale pozor, nejsem hypochondr! Cítím se stále stejně, kdybyste mi to číslo nepřipomněla, ani bych ho nevnímal.

Užil jste si velkých oslav, nebo jste byl klidný oslavenec?
Bylo to opravdu v klídečku. V den mých narozenin jsme totiž odletěli na dovolenou. Proběhla jen oslavička v Ypsilonce s kolegy a samozřejmě s dětmi. Takže žádné blbnutí. (smích)

Českého slavíka v kategorii zpěvaček získala Lucie Bílá. Vpravo její partner Radek Filipi
Zlatá slavice Lucie Bílá: Nikdy bych si nedovolila nepoděkovat fanouškům

Coby herec i moderátor jste velmi vytížený. Neuvažujete nad tím, že byste zvolnil? Nechtěla by vás vaše manželka Monika vidět trochu častěji doma?
Já jsem doma dost často. (smích) Práci si plánuji dlouhodobě a zatím mi tohle tempo vyhovuje. Když budu chtít zvolnit, udělám to. Myslím si, že je důležité najít si čas na odpočinek.

S manželkou máte v listopadu výročí, jedenáct let od svatby…
Ano, to nám to uteklo. Oslavy výročí ale neděláme. Ženě dám kytičku a „pochovám ji“. Tedy na srozuměnou, obejmu. (smích)

Lidé vás znají z televizních obrazovek, divadla, ale vy se věnujete také mluvenému slovu. Jaký vztah k němu máte?
Audio hry mám moc rád. Dříve jsme poslouchali pohádky a hry z Rozhlasu. Čtené, bez obrazu. Mají pro mne obrovské kouzlo, to se panečku rozjede fantazie! Poslouchám hlavně v autě. Nejraději když jedu v noci „dálku“.

Oldřich NavrátilOldřich NavrátilZdroj: se souhlasem Radioservis / foto Jerry Háša

Nově jste namluvil komedii Jsem tu omylem, která se v listopadu objeví na trhu. Kdy jste si naposledy řekl: „Tak tady jsem opravdu omylem“?
Já si vůbec nevzpomínám. A pokud se to stalo, tak jsem určitě rychle utekl.

Ve filmu Burácení jste ztvárnil roli ředitele věznice, v seriálu Přítelkyně z domu smutku obhájce a v této hře hrajete dozorce. Hrál jste vůbec nějaké lumpy, aby byla řada kompletní?
Před nedávnem odvysílala Česká televize epizodu z krimiseriálu Případy 1. oddělení s názvem Flaška. Tam jsem si střihnul roli vraha. Zabil jsem fikaně bývalou ženu, alkoholičku, metanolem. Takže se řada prodloužila. (smích)

Je lepší hrát lumpa, nebo naopak role mužů na správné straně zákona?
Obecně se lépe hrají záporáci než klaďasové. Když je ale role dobře napsaná a je co hrát, tak je to vlastně jedno.

Ve hře jste namluvil postavu dozorce, který má rád pořádek a klid. Jste podobný?
Miluji řád, pravidla, pořádek a systém. Vše má u mne své stálé místo.

Jitce Asterové odrostly děti a přiznává, že na sebe má víc času. Baví ji, hrát si s oblečením, což oceňují především ženy.
Jitka Asterová: Vrásky mi nevadí. Otáčí se za mnou ženy a mladí mě chválí

Coby dozorce jste „pánem“ klíčů od cely. Od čeho máte doma „klíče“ výhradně vy?
Výhradně asi od ničeho. Ale dokážu se s mírnou nadsázkou nazvat pánem kuchyně.

Z vězení se vězni touží dostat ven co nejdříve, sní o povedeném útěku. Kam utíkáte vy?
Jak to jde, ujíždím z města na chatu mimo ruch velkoměsta. Mám tam oázu klidu a pohody a odpočívat tam opravdu umím. Lehnu si venku do lehátka, čtu nebo pozoruji letadla. (smích)