„Když slavil stovku, uspořádali jsme mu velikou oslavu a přinesli spoustu darů,“ svěřil se jeho syn Michael nedávno v jedné televizní noční show. „Pak mu ale bylo 101, potom 102… A co máte pořád dávat člověku, který přežívá sám sebe?“ Sarkastický humor, mužné vzezření a kurážná – v mnoha ohledech problematická – povaha patří k základnímu vybavení hereckého rodu Douglasů.

Vetešníkův syn

Potomek emigrantů z Polesí v Bělorusku se musel velice ohánět, aby v Americe prorazil. Na svět nepřišel se siláckým jménem Kirk Douglas, nýbrž jako Isur Danielovič Děmskij. Jeho táta, chudý ruský Žid, si ve Státech říkal Harry, ale ve skutečnosti to byl Heršel. Ve svém rodném městě Mogilev prodával koně, po přesídlení do Nového světa se z něj stal kočovný vetešník. „Měl malou kárku a za niklák nabízel různé haraburdí,“ vzpomínal jeho potomek v autobiografii, kterou nazval příznačně Vetešníkův syn.

Kirk Douglas, obklopený haldou příbuzných včetně šesti sester, v mládí prošel klasickou americkou cestou od naprosté nouze k úspěchu. Pracoval jako kamelot, nosil svačiny dělníkům do továrny, dělal zahradníka – a přitom se snažil proniknout na hereckou školu. Vzhledem ke své svalnaté postavě se uchytil v prostředí wrestlingu, což později využil ve svých nejznámějších úlohách. Měl ale i svou hlavu. To se ukázalo hned zkraje jeho herecké kariéry, když se rozhodl ztvárnit postavu nevyrovnaného boxera ve filmu noir Šampion.

Manželka Michaela Douglase Catherine Zeta-Jonesová:

Zdánlivě se na tu roli hodil jen díky tomu, že měl na břiše „pekáč buchet“. Diváci i vládci filmového průmyslu však v jeho výkonu okamžitě rozpoznali nečekané vlohy. A ocenili též fakt, že se Douglas kvůli Šampionovi vzdal účinkování v mnohem větším bijáku The Great Sinner. Měl zkrátka správné tušení. V onom druhém filmu pak sice zazářil po boku Avy Gardner jistý Gregory Peck – nicméně Kirk si svým odvážným krokem vydobyl pozici herce, který kromě klasických trháků dovede získat veřejnost i pro nízkorozpočtové snímky, jimž filmová studia a priori nevěřila.

Česká stopa

V roce 1956 se na plátně proměnil v malíře Vincenta van Gogha. O rok později natočil s režisérem Stanleym Kubrickem svůj možná nejlepší film Stezky slávy. Téhož tvůrce pak navzdory nesmírnému tlaku šéfů Hollywoodu posadil do režisérské stoličky při výrobě epického díla Spartacus. Na první pohled jasný hit. Ale tím, že si Kirk vybral novátorského Kubricka a titulní roli ztvárnil po vzoru Stanislavského, posunul tuhle pompézní podívanou do roviny alternativní kultury.

V šedesátých letech brousil Kirk Douglas kolem Barrandovských ateliérů. Při své návštěvě v Praze si povídal s režisérem Karlem Zemanem – o čem asi? Mluvilo se o tom, že by Zeman mohl pro Ameriku točit filmy podle Julese Verna… Už předtím Kirk koupil práva na román beatnika Kena Keseyho Přelet nad kukaččím hnízdem (česky vyšlo jako Vyhoďme ho z kola ven). Ve stejnojmenné hře pak půl roku zářil na Broadwayi.

V další dekádě práva postoupil synovi Michaelovi, jenž si k natočení příběhu vybral českého emigranta Miloše Formana. Výsledek? Pět Oscarů. Jablko nepadlo daleko od stromu. Až na tu smutnou skutečnost, že sám Kirk získal čestného Oscara až v roce 1996, po půl století usilovné práce. Předtím byl na něj jen třikrát nominován.