Vypadá to, že vás jen tak něco nerozhodí…
Josef Maršálek: Ne, vůbec.
Adriana Mašková: Ale jo, nic tě nerozhodí.
Josef: Takhle… Viděl jsem v Indii na ulici umírat lidi, takže to mám v hlavě nastavené trochu jinak. Já si tancování do StarDance přišel hlavně užít. Vím, že se pořád opakuju, ale je to pravda. Chtěl jsem si ho jen užít. Měl jsem příležitost dělat věc, ke které bych se jen tak nedostal a za normálních okolností do ní nešel a dobrovolně se k ní neupsal, stejně jako k pokročilým tanečním, protože bych neměl s kým jít.
Josef Maršálek a Adriana Mašková tančili v prvním kole StarDance jive:
Jak jste zvládal tréninky a k tomu ještě svoji běžnou práci?
Josef: Když ta nabídka přišla, dokázal jsem si sestavit svůj rok tak, abych se jí mohl opravdu naplno věnovat a nemusel mít hlavu v pejru, přemýšlet, co kde musím udělat a zařídit. Maximálně jsem si to užil.
Věnoval jste se tedy jenom tanci?
Josef: Ano, ale ne tak, že bych pořád jenom tančil. To bych byl zase blázen. Nedělám si žádné iluze. Stejně jako Peče celá země neudělá z nikoho cukráře – může jen u amatérských cukrářů najít něco, čím mohou být pro ostatní zajímaví a může jim nastartovat změnu kariéry… Stejně tak si nedělám iluze, že z někoho StarDance udělá profesionální tanečníky.
Myslíte, že to není možné?
Josef: Není to možné. Adriana tancuje od čtyř let. Je to řemeslo, které má pevné základy a já se snažím alespoň dva z nich pochopit. Až je pochopím, budu šťastný. (smích)
Nicméně spousta známých osobností se tanci i po skončení soutěže nadále věnuje. A mají občas taneční vystoupení… Plánujete to také?
Josef: Já jim to moc přeju. Nic podobného ale momentálně neplánuju. Jsem člověk, který obecně moc neplánuje. Mám před sebou hezké věci, na kterých léta pracuju a které se postupně v mém profesním i osobním životě uvolňují. Ale není to nic, co bych si v pondělí vymyslel a v pátek realizoval. Třeba teď jsem nedávno představoval novou knihu, na které jsem pracoval dva roky. Dva roky intenzivní práce. To je to, co mě baví.
