Jiří, jaké máte vzpomínky na osmdesátá léta, ve kterých se inscenace Berlín, Berlín odehrává?
V revolučním roce 1989 jsem chodil do šesté třídy. Museli jsme sedět s rukama za zády a stát v pozoru, když do třídy vstoupil učitel. Jako kluk jsem samozřejmě nevěděl, že jsou tu někteří lidé pronásledováni, tajně sledováni a nemohou pracovat na místech, pro která mají vzdělání.
Toužil jste tenkrát po něčem výjimečném?
Když jsem dostal čokoládu ze západního Německa, jedl jsem ji po kostičkách několik týdnů. Schovával jsem si obaly ze západních čokolád. Dokonce i prázdné plechovky od nápojů. To bylo tehdy něco! K tomu, co bylo nedostupné, jsme vzhlíželi jako k něčemu výjimečnému. Dnes jsme nabídkou tak zahlcení, že si vůbec neuvědomujeme, jak je bohatá. Tenkrát se tu nedalo nic sehnat. A když už, museli jste se k tomu umět dostat. Rodiče získávali nedostatkové, podpultové zboží přes známé. Dnes, když máte alespoň nějaké peníze, můžete mít všechno.
Jiřího Hánu znají televizní diváci z kriminálního seriálu Specialisté coby kpt. Mgr. Martina Kováře.
V osmdesátkách jste byl ve věku vašeho syna, kterému je jedenáct.
Za tu dobu se změnilo všechno. Až neuvěřitelně. Bohužel, v dnešní době pomalu zapomínáme, v jaké době jsme žili. Pro společnost mi to přijde trochu nebezpečné. Ale rozumím tomu. Doba není jednoduchá, spousta lidí se nemá dobře. Jen bych za to nevinil stát. Myslím, že každý z nás je zodpovědný za svůj život. Svým jednáním i tím, co pro to, aby se měl dobře, dělá.
My si pořád na něco stěžujeme. Když vyjedete do světa nebo do okolních zemí, něco si zjistíte o fungování jiných států, teprve pak si můžete udělat názor. Sedět doma, o všem vědět jen z doslechu a mít obecné řeči typu, že všechno stojí za prd a máme se špatně… To nikam nevede.
Jedním z prvků této komedie je nebezpečí. Ve hře účinkují agenti tajné východoněmecké policie Stasi…
A já jsem jedním z padouchů. Hraji agenta Stasi. V rámci přípravy jsme viděli několik dokumentů, včetně německého filmu Životy těch druhých. Ten velmi přesvědčivě líčil, jaký život ve východním Německu byl.
Troufám si říci, že východní Němci na tom byli díky Stasi ještě hůře než Češi s STB. Stasi měla kolem sta tisíc zaměstnanců a k tomu dalších dvě stě tisíc udavačů! Ten aparát bylo hotové monstrum.
Ve zmíněné hře se objevuje černý humor. Máte ho rád?
Mám. Těžké věci říkáte s lehkostí. Vtipkujete o něčem, a když vám dojde podstata slov, mrazí vás z toho. Černý humor je mi něčím blízký, jednoduchá disciplína to ale není. Vůbec, dělat komedii na první dobrou je nebezpečná věc. Jedná se o jeden z nejtěžších žánrů, jaký může být.
Ve Francii je hra velmi úspěšná. Dokonce ji prezentují jako šílenou komedii.
Nemyslím, že jsme se vydali cestou šílené komedie. Inscenace Berlín, Berlín má vtipný, krásný, ale zároveň mrazivý text. Divák by si ji měl užít jako komedii. Zároveň však spousta věcí, které tam zazní, byla realita. Nejde o nadsázku, ty věci se děly.
close
info
Zdroj: Profimedia
zoom_in
Jiří Hána se s herečkou Nikol Kouklovou potkává na jevišti v nové komedii Berlín, Berlín.
Divák se bude smát, ale zároveň mu po zádech občas přejede mráz. Připomene si, nebo zjistí, co bylo před třiceti lety, a co by se klidně mohlo vrátit. Už proto jsem rád, že se to představení nazkoušelo.
Děj se odehrává v kulisách obývacího pokoje ze sedmdesátých osmdesátých let. Jak na vás působí architektura té doby?
Když si vybavím architekturu nebo interiéry, vidím nevkus. Umělé hmoty, nic útulného. Většinou to působilo velice chladným, neestetickým, nepříjemným dojmem. V takových interiérech na vás padne pocit chladu a nepříjemna. Nic, kde by člověk chtěl trávit čas.
Jste rád, že díky svému povolání můžete cestovat časem?
Užívám si to strašně moc. Svou práci mám rád z mnoha důvodů. Jedním z nich je možnost nahlédnout do různých profesí a zaměstnání. Když točím detektivky, koukám přes rameno při práci detektivům.
Jako seriálový vyšetřovatel jsem točil ve skutečných márnicích, kde v chladničkách ležely mrtvoly. Paní doktorka mi vyprávěla o tom, jaké je s těly nakládat, jaké je, když se rozřezávají laserem mozkové tkáně, plíce a tak dále. Z tohoto hlediska považuji svou práci za velice přínosnou. Baví mě opravdu moc.
