František Filipovský se narodil 23. září 1907 v Přelouči. Umělecké nadání zdědil po otci, který byl flétnistou, skladatelem a kapelníkem. Odešel sice do Prahy, aby tu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval dějiny umění a estetiku, ale více než škola ho zajímalo divadlo.

Vystřídal několik pražských scén, z nichž stojí za zmínku angažmá v Osvobozeném divadle a Švandově divadle na Smíchově, od roku 1945 až do konce herecké kariéry pak zůstal věrný činohře Národního divadla.

V pořadu Příběhy slavných o Filipovském kolega Lubomír Lipský prohlásil, že byl nesmírně čilým a houževnatým člověkem. Jan Pivec, se kterým Filipovský hrál ve Zlaté kapličce, mu kvůli jeho neposednosti vymyslel přezdívku Český Mickey Mouse.

Ostatně to nebyla první hercova přezdívka. Už ve svých začátcích u Osvobozeného divadla si od pánů Voskovce a Wericha vysloužil pseudonymy Kapesník či Vlčák. Vlčák údajně proto, že podobně jako vodicí pes doprovázel z baru domů Jaroslava Ježka, který měl problémy se zrakem.

Šprt i detektiv

Filipovského doménou byly malé role. V nich byl skutečný mistr a dokázal vyniknout i na malé ploše. Ať už to byli jeho šprti v komediích Škola základ života (1938) a Cesta do hlubin študákovy duše (1939), astrolog z Císařova pekaře – Pekařova císaře (1950) nebo čert Karborund z Hrátek s čertem (1956). Ve stejném roce Filipovský ztvárnil tajného komisaře Bretschneidera ve filmu Dobrý voják Švejk a následně se v Poslušně hlásím (1957) objevil jako důstojník a profesor češtiny Dub.

close Hrátky s čertem (1956) info Zdroj: se souhlasem České televize zoom_in Hrátky s čertem (1956)

Byl také věšícím se otcem ve Svatbě jako řemen (1967), králem Oscarem XV. ve Vorlíčkově komedii Pane, vy jste vdova! (1970) či vodníkem Bertíkem v Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974).

Jeho chemikář v Marečku, podejte mi pero! (1976) pronesl okřídlenou větu: „A nyní se přesvědčíme, zda je přítomen hliník.“ Už zmíněného dědu Valeriána si v 80. letech zahrál v Kleinových snímcích Jak básnící přicházejí o iluze (1984) a Jak básníkům chutná život (1987). Detektivem Mrázkem byl herec v Sequensově seriálu Hříšní lidé města pražského (1968) i filmových kriminálkách o radovi Vacátkovi a jeho partě. Filipovského si můžete pamatovat i z pohádkových seriálů Pan Tau, Létající Čestmír nebo Arabela, kde ztvárnil Rumburakova přisluhovače čerta Blekotu.

S Funèsem se neznal

Hercovou předností byla také práce s hlasem. Nezapomenutelná je jeho rozhlasová interpretace Poláčkovy knihy Bylo nás pět i dabing, ve kterém propůjčil hlas Louisi de Funèsovi. Se svým francouzským kolegou se neznal, ani si s ním nedopisoval, jak tvrdily některé fámy, přesto s ním byl na stejné vlně, což je na výsledku znát. Ne nadarmo cena za dabing nese Filipovského jméno.

Všechno pro rodinu

V soukromí byl velkým elegánem. Měl stovky obleků, každý den nosil čistou košili a byl hladce oholen. K jeho gentlemanskému zjevu patřila neodmyslitelná dýmka. Nejlépe si odpočinul při kouření dobrého tabáku se skleničkou červeného vína.

Oženil se už v roce 1937 a s manželkou Hildou zůstal až do své smrti v roce 1993. Ačkoliv byl velmi vytíženým hercem ve filmu, televizi i divadle, nejdůležitější pro Filipovského byla rodina. O děti a vnučky se staral radši, než aby s kolegy vysedával po vinárnách.

Tradovalo se o něm, že je lakomý, možná i proto, jak geniálně v divadle a později i před televizní kamerou ztvárnil roli Harpagona, ale pravdou je, že pro sebe nic nechtěl. Žil skromně a všechny své peníze a lásku investoval do svých nejbližších.