Máma vás ve 14 letech přihlásí na italské gymnázium, byť jste v Itálii nikdy nebyla a nikdo z vašich příbuzných italsky nemluví. A vy se nakonec touto řečí živíte. Je to osud?
Skoro by se řeklo životní náhoda. Ale tak úplně to není. Je pravda, že na česko-italském gymnáziu jsem se ocitla díky mámě, která měla nějakou vizi. Postupem času se mi řeč zalíbila. Vyučování bylo bilingvní, spousta předmětů byla pouze v italštině, měli jsme italské osnovy. Najednou se přede mnou otevřel ohromný svět, který jsem neznala, ale o to víc mě lákal. Naučila jsem se tam italsky tak perfektně, že jsem ještě na škole byla schopna italštinu doučovat. To mi dávalo velké možnosti.

Nakonec jste vystudovala filologický obor italština–portugalština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. To už jste asi měla jasno…
Kdepak. Zpočátku jsem si vůbec nemyslela, že bych se italštinou mohla naplno živit, že bych ji jako učitelka vyučovala na plný úvazek, natož abych měla svoji školu. Ale najednou všechno do sebe zaklaplo. Ještě jsem byla na vysoké a už jsem budovala svou italskou jazykovku. Lidé kolem se mě ptali: A to tě to uživí? Vlastně jsem nevěděla, co jim na to říct, ale byla jsem si sebou jistá.

Nebyl to risk, začít v Česku se školou v minoritním jazyku, jako je italština?
Možná. Všichni kolem mi také říkali – každý chce mluvit anglicky, proč zrovna italština?! Jenže nezapomeňte, že Češi do Itálie jezdí rádi na dovolenou. Chtějí se alespoň trochu domluvit – objednat si v restauraci, zeptat se, kde najdou hotel, rozumět průvodci… Spousta Čechů v Itálii i pracuje, má svoje firmy.

Dívala jsem se na web vaší jazykové školy, překvapilo mě, že máte spoustu studentů v seniorském věku. Jak se učí teď, v době koronaviru?
Víte, co je zajímavé? Senioři se přizpůsobili zdaleka nejlépe. Když jsme loni v březnu museli výuku přesunout na on-line, senioři byli první, kteří to zvládli. Ano, měli těžkosti, někdo jim musel nastavit připojení, ukázat, jak se pracuje s aplikací zoom… Ale jakmile se to naučili, nezmeškali ani hodinu. Víte, když jste v penzi, zavřeni doma, nemůžete se kvůli koronaviru ani setkávat s přáteli, tak možnost on-line kontaktu vyhledáváte o to víc. Naopak mladší lidé, často celý den zaměstnaní na home office doma, večerní hodiny občas nezvládali. Prostě toho počítače měli moc.

A jak „koronavýuku“ zvládáte vy, navíc s malými dětmi?
Dcera se narodila před čtyřmi lety, přesně v době, kdy vrcholil zájem o naše kurzy. Ani jsem nešla na mateřskou, prostě jsem si čas musela nějak zorganizovat. Zapojil se můj partner a společně jsme to zvládli. Dnes máme ještě rok a půl starého syna a zapojení mého muže je o to důležitější. Byla období, kdy jsem vstávala v šest, pracovala, pak mi partner předal v devět děti, šel do práce, já byla s nimi a potom jsme se zase prostřídali. Práce je tak dost rozkouskovaná, ale vy se o to víc naučíte lépe plánovat. Podnikání s dětmi zkrátka naučí člověka mnohem méně prokrastinovat. A ne že bych někdy nějak zásadně moc prokrastinovala. Jedno ale vím jistě – nikdy jsme naše děti o náš rodičovský čas neošidili.

Renata Skoupá (40)

Vystudovala česko-italské gymnázium a obory italština a portugalština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvovala studijní stáže na Universidade Clássica v Lisabonu a Università per Stranieri v Sieně. V roce 2012 založila školu italštiny Lingua nostra, která má tři pobočky v Praze a jednu v Turnově, kam se před třemi lety s rodinou přestěhovala.

Provozuje také e-shop s knihami ke studiu italštiny Lingua nostra, mezi nimi nabízí i tři tituly, které vydali sami: konverzační příručku Italština na cesty, bilingvní čítanku Italština pro gourmety a bilingvní knihu Historie čtyř římských procházek. Jazyková škola průběžně vypisuje ukázkové lekce zdarma. Nejbližší skupinové kurzy začínají koncem února a začátkem března.