Kliknutím zvětšíteS nápadem na šicí kroužek přišly dokonce samy holky, že prý to bude sranda a kdyby od nich učitelka náhodou vyžadovala nějakou činnost v rámci pracovního vyučování, pošlou jí fotku a budou mít splněno. Bohužel, můj šicí stroj, jako na potvoru, zůstal v Praze, takže nezbylo než se do toho pustit hezky postaru, což znamená jehlu, nit a zadní steh…
Látání "sveatrů"
Snesla jsem z půdy staré prvorepublikové šití po tetičce a stejně jako včera nad lékárničkou i dnes jsem nad proutěným košíkem užasla. Objevila jsem tu hotové poklady. Podívejte se na fotky a neuvěříte. Nadchl mě třeba přístroj na látání. V přiloženém letáku se píše: „Tento přístroj slouží k opravám vadného a pleteného zboží, obvzláště ku látání punčoch, ponožek, sveatrů, prádla atd. Používání je hravě lehké, jednoduché a spoří čas, poněvadž se najednou 20 nití může vzíti a úplně stejnoměrná a čistá látací práce docílena bude.“
Tak hned jsem klidnější. Můžeme být na chalupě klidně i půl roku, ale vycházet budeme zásadě bez děr ve „sveatru“. Jen co budu mít chvilku, vyzkouším to. Holčičkám se líbily i starodávný náprstek a samozřejmě tetiny staré nůžky, které jsou stále ostré.
Přinesla jsem nějaké Elliny staré legíny a děravá trička a mohlo se začít. Sousedovic Kačenka vytáhla dokonce střih na roušku, který si nakreslila podle internetu. Také korálky jsme měly, kdyby si někdo chtěl ozdobit svou roušku originální výšivkou.
Je zajímavé, jak jsme každá přistoupily ke tvorbě odlišně. Ella byla hotová první. Do jednoduché červené roušky si vpředu všila kapsičku na papírový kapesník, který má představovat výměnný filtr. Zároveň si do ní strčila žvýkačku, aby to vonělo. Valinka si roušku střihla z trička s rybkami a Kačenka zvolila jednoduchou černou, kterou ozdobila výšivkou s korálkem. Její bratr Kuba, který se k nám posléze připojil, své roušce přišil červený čertovský jazyk.
A já? No, říkala jsem si, že moje rouška by mohla být i jakýmsi statusem. Takže když jsem objevila své staré tričko z dob, kdy mi bylo asi tak dvacet, bylo jasné, jakým směrem si ji střihnu. A jaké roušky máte vy? Pošlete mi třeba na mail fotku, ukážu je holkám.
Čaj o páté o čtvrté
Mám pocit, že jsem vám vyprávěla, jaké poklady tu holky objevily, když první den uklízely pokojíček. Byl plný odložených hraček, ze kterých už moje děti vyrostly. Staré filmy na DVD, na které dávno zapomněly, si teď nadšeně pouštějí ke snídani. Už jsem s nimi zhlédla Snoopy na prázdninách, Tom a Jerry, Prasátko Peppa, Princezna a žabák, Madagaskar a několik sérií Barbie.
Velkým hitem ovšem zůstává nádobíčko pro panenky. Každý den se u nás na chalupě opakuje stejný rituál – čaj o páté. Je v zásadě jedno, jestli je pět, nebo čtyři, nebo deset dopoledne, ale pokaždé je to stejné. Holčičky si nejprve udělají čaj do minikonvičky, na minitalířky položí dvě minisušenky a do minicukřenky dají minikostičky cukru. Usadí se ke stolečku na zahradu a servírují si čaj o páté. Jo, tradice se holt musí dodržovat i v dobách krušných a zlých. Pošlu fotku mému skotskému kamarádovi do Londýna, třeba ho v jeho karanténě potěší. Jaké tradice dodržujete vy?
Jaké tradice dodržujete vy? Napište mi na ivana.zabranska@denik.cz
3
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
