Kolikrát jste za svůj život litovala, že jste do politiky vstoupila?
Byla to moje volba a jsem vděčná, že mám důvěru lidí a šanci měnit věci. I když na mě někdy přijdou chmury, hlavně kvůli šíření lži o bytech pro migranty, ke které jsem nezavdala žádnou příčinu, zase je rozptýlí něco, co se podaří. Třeba zvýšení možného limitu pro rodičovský příspěvek na deset tisíc. Takové věci mi to bohatě vynahradí.

Dlouho ve společnosti přetrvával názor, že ženy nemají na politiku dostatečně tvrdé lokty nebo se jim nedostává patřičného uznání ze strany opačného pohlaví. Co vy na to?
Pracovitost, otevřenost a empatie hory přenáší. Taková je moje zkušenost. V okamžiku, kdy jsou ve hře i jiné zájmy než hledání nejlepšího řešení pro lidi, může to asi fungovat jinak. Ale v Pirátech děláme politiku co nejpoctivěji umíme, hledáme fakta, vědecké studie a dobré zkušenosti, které jinde zafungovaly, a já se cítím při hledání takto podložených řešení dobře. Jsem ovšem ráda, že žen u nás setrvale přibývá.

Vzpomínáte si, jak jste prožívala rozhodování, zda vstoupit do vysoké politiky a jestli stojí za to obětovat soukromí?
Co znamená vystupování v televizi a to, že vás lidé poznávají, jsem si tehdy neuměla úplně představit. Na druhou stranu, působila jsem předtím čtyři roky na komunální úrovni veliké Prahy 10 jako zastupitelka a trénink jsem z této městské části s mnohasetmilionovými investicemi měla značný.

Jak jste se vyrovnávala s faktem, že přijdete o spoustu času, který byste jinak mohla věnovat rodině?
Dostala jsem obrovskou důvěru lidí, tak jsem byla rozhodnutá ji nezklamat. Život nese i přijetí takových nečekaných situací. Na druhou stranu jsem zvolená za Prahu a měla jsem pro miminko kancelář i ve Sněmovně, při spoustě jednání tak malý synek mohl být se mnou. Prostě jsme do toho všichni šli trochu po hlavě a ono to i díky skvělé chůvě – skorobabičce – a podpoře mého muže a širší rodiny šlo.

Politika ale není zaměstnání s běžnou osmihodinovou pracovní dobou. Jak vám to narušuje soukromý život?
Řada lidí má náročné profese, pracují na směny, mají noční služby v nemocnicích nebo drží pohotovost. Samozřejmě, někdy je toho stresu příliš. Ale stále je třeba říct, že sice své práci dávám maximum, připomínkuju veškeré zákony, které se týkají sociální oblasti, a účastním se spousty schůzek a jednání s klíčovými lidmi nad rámec zasedání Sněmovny, ale pořád se to dá skloubit. Je nicméně pravda, že běžně pracuju 10 až 11 hodin denně.

Nemáte někdy výčitky, že byste mohla být „lepší“ matkou?
Jsem trochu fatalista – a taky evangelička, patřím do sboru Českobratrské církve evangelické –, prostě dělám v každé ze svých rolí to nejlepší, co umím.

Kdo ve vaší rodině vaří, uklízí, seká trávník u domu?
Považuju za normální se v rodině o práce různě dělit a třeba to i střídat, podle situace.

Když máte volný víkend, jak s ním naložíte?
Ráda čtu, chodím na procházky a hraju s dětmi hry. Aktuálně máme oblíbené karetní Královské rošády se starším, a taky samozřejmě pexeso, lego a Člověče, nezlob se.

Kde si nejvíce odpočinete?
Na kole a v přírodě. A taky ve vlaku, když jedu bez dětí a mohu jen tak pozorovat okolí a číst si.

Jakou knihu jste naposledy přečetla?
Slepé skvrny od Daniela Prokopa. Skvělou knihu o tom, co v naší společnosti přehlížíme – a ono nás to táhne ke dnu. Knihu o chudobě, průzkumech a vzdělávání. Velká inspirace pro moji práci. Aktuálně mám rozečtené dvě knížky – román od Margaret Atwoodové a ekonomickou knihu o politických rozhodnutích od dvou nobelistů.

Máte nějaký sen, který byste si v životě ráda splnila?
Abychom s mužem hezky vychovali ty naše dva raubíře a mohli být na ně jednou pyšní. Taky bych ráda zvládla být dostatečnou oporou svým rodičům ve stáří. A co se celé země týče, přála bych si, aby ti nejlepší z nás šli učit a vzdělání se stalo tím nejdůležitějším pro celou společnost. Já jsem dostala velký dar v podobě několika zahraničních stipendií, včetně pobytu v Německu ještě na gymnáziu. Měla jsem možnost hodně se naučit i jako tlumočnice a překladatelka. A to, že to mohu svým způsobem vracet v tom plném nasazení ve Sněmovně, je samo o sobě splněný sen.

Olga Richterová (1985) je překladatelka, lingvistka a politička. Je první místopředsedkyní Pirátů a poslankyní Poslanecké sněmovny PČR, v letech 2014 až 2018 byla zastupitelkou městské části Praha 10. Pochází z Choltic na Pardubicku. Vystudovala překladatelství a tlumočnictví na Filozofické fakultě UK v Praze. Žije v Praze, má dvě děti (2 a 6 let). Hlásí se k Českobratrské církvi evangelické.