Kliknutím zvětšíteObavy z porodu má, ať už si to připouští nebo ne, asi každá žena. Mít u sebe někoho blízkého z rodiny je jistě dobré, ale když nastávající maminky na nejdůležitější okamžik v jejich životě připraví někdo zkušený, kdo chápe, co prožívají a ke komu mají důvěru, je to ideální. Právě dula je tou ženou, která pomáhá jiným ženám před porodem a během porodu. Dokáže zachovat klid i ve vypjatých chvílích, kdy nastávající tatínek, vidící svou milovanou trpět, situaci spíš zhoršuje. Markéta Taufer Wernerová pracuje jako dula čtyři roky.
Co vás motivovalo k tomu začít pracovat jako dula?
Setkání s dulou a její doprovod u mého porodu. Hned mi bylo jasné, že je to přesně práce pro mě! Tehdy jsem ale ještě věděla, že bych velmi bojovala se situacemi, kdy by rutinní zdravotnické postupy připravily ženu nebo miminko o některý z těch úžasných procesů, které přirozený porod přináší. Postupem času mě ale život vyškolil a připravil i na toto.
Sama jste maminkou tří dětí. Jaké byly vaše porody?
Porod prvního syna byl kvůli obrácené poloze miminka proveden plánovaným císařským řezem. Nenašla jsem nikoho, kdo by mě podpořil v touze přivést na svět miminko přirozeně. Dneska jsem vděčná za to, že k takovým porodům mohu doprovázet. Můj první porod byl pro mě obrovským traumatem, zejména kvůli následnému oddělení od miminka. U druhého syna jsem si našla dulu a dělala všechno proto, aby se přirozený porod mohl podařit.
Bohužel jsem ale tehdy věřila víc primáři než jí, a rozhodla se pro porod v porodnici, která neposkytovala péči v souladu s nejlepšími zájmy ženy a dítěte. Takže mě chvíli nechali „hrát si na porod“a pak jsem zase skončila na stole. S následky, které to mělo na mé tělo, se potýkám dodnes. Navíc mě důrazně varovali před dalším těhotenstvím. Bylo pro mě těžké smířit se s tím, že bych měla mít jen dvě děti. Časem mě začal přemlouvat manžel, věřil, že tentokrát porodím přirozeně. A měl pravdu. Pět let po druhém synovi přišel s pomocí duly a s laskavým svolením přednosty FNO doc. Mudr.Ondřeje Šimetky Ph.D. na svět přirozenou cestou třetí, dnes pětiletý syn Vincent. Byl to krásný zážitek, nebyli jsme odděleni ani na chvilku, to bylo pro mě obrovské uzdravení!
Jakým způsobem můžete mamince pomoct, a čím ji dokážete uklidnit a povzbudit?
Snažím se maminku poznat, vnímat její strachy a to, co je pro ni těžké. Zajímám se ale také o rodinné a vztahové zázemí, předchozí zkušenosti ve vztahu ke zdraví a zdravotníkům. Pomáhám i společnou přípravou na zvyklosti porodnice, porodní proces a možnosti, jak náročné fáze porodu zvládnout. Správným načasováním odjezdu do porodnice a taky kontinuální fyzickou i emocionální podporou.
Měla byste pro nastávající maminky nějaké rady, jak se připravit na porod?
Určitě najít si dulu, která jim bude milá, a která je provede těhotenstvím, porodem a také počátky mateřství. Všechny ostatní způsoby přípravy na porod jsou mnohem klikatější.
Jak dlouho už se práci duly věnujete a u kolika porodů jste byla?
Roční kurz pro duly od České asociace dul jsem absolvovala během třetího těhotenství a také díky tomu se mi podařilo mého třetího syna porodit přirozeně. Postupně jsem získávala zkušenosti. Za čtyři roky jsem doprovodila k porodu už kolem 120 maminek.
Zažila jste nějaký extrémně rychlý, nebo naopak nekonečně dlouhý porod?
Do porodnice ve Vsetíně jsem doprovázela dvakrát a tyto doprovody u mě mají obě prvenství. Poprvé byl leden a já jsem vezla nastávající maminku do porodnice ve Vsetíně. Byl to můj třetí doprovod vůbec. Prvních deset minut stále mluvila, dalších deset minut byla potichu, pak už prodýchávala a 2 minuty od porodnice křičela:“zastav!“ Otočila jsem se a hlavička miminka byla přímo za mnou. Rychle jsem zaparkovala, přelezla dozadu a s další kontrakcí chytila miminko. Dala ho mamince na hrudník, obě jsem zabalila a dojela před dveře porodnice. Byla jsem velmi hrdá na to, že se i v tak nestandardní situaci podařilo maminku i s miminkem přesunout na porodní sál, aniž by byli od sebe odděleni.
Tak to byla opravdu rychlovka. A opačný extrém jste tedy zažila také ve Vsetíně?
Ano. Podruhé jsem ve vsetínské porodnici byla celých 36 hodin. Byl to dlouhý a náročný porod a bylo to na hranici sil všech. Tady jsem se jako dula ocitla ve zcela nečekané pozici, kdy bylo naopak potřeba navzdory neutuchající snaze porodní asistentky přivolat lékaře a do porodu zasáhnout. Maminka i miminko ale takto náročný porod skvěle zvládli a já jsem si odvezla cennou zkušenost.
Dula nezasahuje do práce a kompetencí porodních asistentek a lékařů, ale spolupracuje s nimi. Vnímají už to takto porodnice a vítají vaši pomoc?
Ano. Tady v našem regionu Severní Morava jsou téměř všechny porodnice velmi vstřícné a náš doprovod vítají. Dvacet let tady duly České asociace dul budují vztahy se zdravotníky a naše dobré jméno. Díky tomu jsme mohly doprovázet maminky u porodů téměř bez přerušení i během covidových opatření, která v mnoha porodnicích zasáhla do práv žen i novorozenců velmi bezcitně.
V současnosti je to tak, že tam kde je zdravotnická péče o ženu a dítě na vysoké úrovni, podporují přirozený porod, v souladu s doporučeními WHO a EBM (pozn. redakce Evidence-based medicine je „vědomé, zřetelné a soudné používání nejlepších současných důkazů při rozhodování o péči o jednotlivé pacienty“) a zde také vítají duly, jako součást týmu, který o ženu pečuje.
Vyhledávají pomoc duly spíš prvorodičky nebo páry, které s prvním porodem nebyly spokojené a chtějí to při dalším změnit?
Moji klientelu tvoří vzhledem k mým osobním zkušenostem nejčastěji ženy po předchozích císařských řezech. Je úžasné, že ho můžeme použít v případě, když jde o záchranu života miminka nebo maminky. Ale měla by to být až ta nejposlednější nikoli preventivní možnost, protože je to obrovský zásah do těla ženy a má trvalé následky. Po prvním císaři se nestává, že by žena neporodila přirozeně. Po dvou už je to náročnější, v podstatě záleží na tom, jestli žena najde porodníky, kteří s ní do toho půjdou. Úžasný přístup má v tomto ohledu porodnice ve Vyškově. Obracejí se na mě ale samozřejmě i prvorodičky a také ženy, které po prvním porodu už vědí, co nechtějí znovu zažít.
Co je na práci duly nejnáročnější a jak potom sama relaxujete, abyste načerpala energii?
Haha…vracím se zpátky ke svým třem synům (12, 10 a 5 let) a snažím se dohnat, co jsem nestihla, když jsem byla u porodu. Samotné doprovody jsou pro mě relaxem, protože se v tu chvíli soustředím jen na ženu a miminko…
Co vám práce duly přinesla, čím vám obohatila život?
Každý jednotlivý doprovod znamená, že se stanu součástí příběhu té rodiny a zrození nového života. To není obyčejná věc, je to velká čest a obohacení. Někdy to taky ale znamená, že u toho porodu nakonec paradoxně být nesmím. Doprovázela jsem ženu po dvou císařských řezech a manžel ji v její snaze porodit potřetí konečně přirozenou cestou, vůbec nepodpořil. K porodu nakonec jít chtěl, ale mou přítomnost absolutně neakceptoval. Pamatuji si, jak žena řekla, že má pocit, že by se na ni miminko zlobilo, kdyby tam on nebyl. Vybavila jsem ji pomůckami a odjela. Žena porodila chlapečka, i bez císařského řezu, navzdory posměškům muže i lékaře. Cestou jsem přemýšlela: Kdyby syna jeho otec nepřijal kvůli mé přítomnosti, osobnost i budoucnost toho chlapečka by byly zcela jiné. A kdyby porod skončil dalším císařem proto, že jí muž odepřel podporu, kterou potřebovala, jejich vztah by se rozpadl. Jedno z dulích dilemat. Jsem vděčná, že tento příběh dopadl vítězstvím všech zúčastněných…
Nejhorší asi musí být, když se narodí mrtvé miminko. Zažila jste to někdy a jak se vyrovnat s tím, když se radostné očekávání změní rázem v tragédii?
Za poslední rok dvakrát. Je to nepředstavitelná tragédie! Hledání motivace pro porod mrtvého miminka, povzbuzování ženy, ke zvládání synteticky vyvolaných kontrakcí, jejichž výsledkem má být ztráta… Je to ale situace, kdy žena dulu potřebuje více než kdykoli jindy! Jsem velmi vděčná, že jsem při těchto rodičích mohla stát v tak těžkých chvílích a mohla jsem je podpořit v tom, aby se se svým miminkem rozloučili. A jsem vděčná, že jim můžu zůstat nablízku i po delším čase.
Jste s maminkami v kontaktu i po porodu? Stává se vám třeba, že vám pošlou fotku svého děťátka, abyste viděla, jak vyrostlo a slaví první narozeniny?
Ano, poporodní návštěvu považuji za nedílnou součást dulí péče, je potřeba dosdílet to, jak v nás všech porodní příběh doznívá a spolupráci uzavřít. Často jim pomáhám uvolnit se z nemocničního režimu a začít důvěřovat svým mateřským instinktům. Hledám polohu ke kojení, která bude ženě vyhovovat, učím je uvázat miminko do šátku… V tomto jsem moc vděčná za Facebook, protože tam většinu rodin, které jsem provázela, můžu vídat…
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
