Kliknutím zvětšíte"Nejsem cukrář, jsem původním povoláním lesák," říká Jaroslav Vácha, jehož výrobky znají zákazníci nejen v Hluboké nad Vltavou, ale třeba i v Českých Budějovicích, Dubném nebo v Římově.
Muž, který mimo jiné dělal v minulosti ředitele pily v Nové Peci, rozvinul před časem svoji zálibu v kulinářství a navázal na sladkou produkci své maminky. "Byla vyhlášenou výrobou máslových kremrolí," připomíná Jaroslav Vácha a dodává, že postupně koupil automobil, postavil provozovnu a začal zásobovat širší okolí. v novém oboru působí 16 let.
V poslední době ale přišly na cukráře, stejně jako na řadu jiných podobných drobných podnikatelů těžké časy. V jejich neprospěch hovoří konkurence velkých firem nebo i to, že velká nákupní centra nabízejí široký sortiment zboží a síť malých obchodů ve městech a obcích zřetelně řídne. Ubývá tím i prodejen, kam dodává Jaroslav Vácha. Projevilo se to třeba na tom, že musel snížit počet zaměstnanců a dnes zůstal v provozovně sám. Rozváží do Českých Budějovic, Dubného, Římova, Zlivi a jinam to, co sám stačí vyrobit. "Zavážím spíš malé krámky, pekařství," přibližuje Jaroslav Vácha.
V sortimentu má nyní kolem dvaceti výrobků. "Jsem mlsný, mám rád třeba větrník, ale kdybych jedl pravidelně sladké, to bych vypadal jinak. Já už po těch letech také mám spíš chuť na uzené. Sám si dám raději klobásu. Lidé kolikrát přijdou na Hluboké pro zákusky a řeknou, to je taková vůně. Já ji ale po těch letech už ani nevnímám," naznačuje Jaroslav Vácha, že není bezvýhradným zastáncem sladkých dobrot. Ale receptury má vlastní. "Já jsem nechodil do mateřské školky a vždycky jsem se zajímal o vaření. Uměl jsem už v mládí bramboračku nebo svíčkovou s knedlíky," říká známý cukrář o své kuchařské zálibě.
Když později přestupoval z lesní ke sladké výrobě, tak jeho prvním výrobkem byla kremrole podle maminčina vzoru a žloutkový věneček. Díky své invenci pak přidával další zákusky. "Já jsem jako první přidal kávový banánek, protože mám rád kávu," říká Jaroslav Vácha a připojuje, že později přibyl třeba medový koláček, který je obdobou medovníku. Medovník je ale velký dort, kdežto koláček je "akorát" třeba ke kávě i jen tak na zahnání "mlsné".
Při výrobě vychází z obecně známých základů, které lze najít v každé kuchařce, ale dotváří je podle vlastní chuti. "Nejsem z oboru, všechno je jak se říká, podle mojí chuti. Najdu základní recept a upravuji ho," vysvětluje hlubocký podnikatel s tím, že ohled se musí brát i na technologii výroby. "Změníte troubu a už to peče jinak," upozorňuje cukrář s tím, že sám má už čtvrtou, klasickou. Nemá nějakou velkou průmyslovou. "Používám klasickou, která se používá v domácnosti. Jsem zastáncem toho, že zákusek by měl být vyrobitelný doma, obvyklou technologií," vyznává část svého profesního kréda.
Když vyráží na úterní rozvoz vstává ve čtyři ráno, jinak v pět hodin. I to je jedním z důvodů, že ze čtyř dětí se ani jedno zatím k pokračování v řemeslu nehlásí. "Ani náhodou, když to vidí, říkají nikdy, že jsou lehčí práce," směje se Jaroslav Vácha. Denně v průměru udělá na dvě stě kremrolí, které jsou stále vlajkovou lodí firmy a kolem tří set dalších zákusků. A boj s konkurencí? "Cenové války nevedeme, my si konkurujeme chutí. Zákazník vidí stejný druh, ale vybírá si, od koho mu chutná," říká o ranku malých cukrářů Jaroslav Vácha a připojuje, že třeba máslová kremrole je opravdu řemeslným majstrštykem, než jen obyčejným pečením. I když je kuchařka nebo kuchař šikovný, takový zákusek chce velkou zkušenost, i náčiní. "Je to kouzlo zacházení s těstem," vysvětluje muž, který je vlastně cukrářem skoro náhodou. "Ale když něco chcete, tak to dokážete," zdůrazňuje Jaroslav Vácha.
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
