Vždy preferovala osobní kontakt před elektronickou komunikací. Stejný přístup razila i v cestovním ruchu. „Individuální přistup byl vždy mojí výhodou,“ řekla, že téměř 30 let měla kancelář v Hroznové ulici.

Koronavirus zasáhl

Potom se kvůli změně majitele přestěhovala do podnájmu v ulici U Černé věže, ale přišla rána v podobě koronaviru, který její zdroj obživy v podstatě až na letní měsíce zcela zmrazil. „Na tyto prostory jsem vyhrála výběrové řízení od města a už čtvrtým rokem funguji odtud,“ zmínila úvodem.

Když se firma usadila na novém místě a začalo se jí dařit, udeřila celosvětová pandemie. „Město nám nechtělo snížit nájem. Psala jsem bývalé hejtmance, primátorovi i Asociaci cestovních kanceláři, a pomoci se nám nedostalo,“ popsala Marie Robenhauptová.

Doma lidé cestují sami

Domácí cestovní ruch jí v létě rozhodně nezachránil. „V tuzemsku si totiž všichni cestují sami, koupí si ubytování a jedou vlastními auty,“ vysvětlila. Město jí nakonec nabídlo odklad nájmu, což považovala za cestu do pekel. „To není žádná pomoc, když bych to musela zaplatit později a najednou,“ konstatovala smutně.

Cestovní kanceláře a agentury patří do kategorie obchod i služby, ale jsou stále zavřené. „Dostávám nějakou kompenzaci 500 korun denně, v létě jsem sice otevřela, ale nikam se nelétalo. V březnu nás všichni odstřihli, mohlo se maximálně do Řecka, Španělska, Bulharska nebo Chorvatska,“ zavzpomínala, že od Itálie se všichni logicky báli.

Omezení zákazníky odrazovala

Letadla nelétala do Egypta či Turecka. „Tunisko otevřelo hranice až v polovině srpna, ale lidé se báli cestovat. Děti nechtěly seniory nikam pouštět, s rouškami a případnou karanténou se nikdo jen tak nesmířil,“ vysvětlila Marie Robenhauptová.

Hotely byly zavřené, všechno omezené, do Chorvatska lidé cestují raději na vlastní pěst. „Aktuálně se může na Zanzibar, Maledivy, do Dominikánské republiky, Spojených arabských emirátů či Mexika. Testy na covid-19 dělají přímo na letišti, a pak když to náhodou vyjde pozitivní, tak vás nenechají ani nastoupit,“ podotýká, že systém je neúprosný.

Pracuje, kde se dá

Životní situace ji tedy dohnala k práci na několika místech. „Chodím na různé brigády, do pojišťovny na recepci, pak chodím lepit krabičky. Také jsem pracovala chvíli v hotelu. Tak si snažím přivydělat na nájem, který za mě nikdo nezaplatí,“ naznačila.

Brigád je podle ní na trhu dostatek. „Kdo říká, že nemůže sehnat přivýdělek, tak nemluví pravdu,“ upozornila, že místa jsou v rozvozech, gastronomii, callcentrech i obchodních domech jako doplňovači zboží. "Není to však odpovídající práce," konstatuje Marie Robenhauptová.