A vysvětluje: „O letošních Vánocích jako by pro vlast naši ani neplatila andělská slova: Pokoj lidem dobré vůle… Aj, což ten český lid již měl a má vůle nejlepší! A co se mu za ni dostalo? Ústrků, ponížení, potupy… Kolik obětí přinesl hmotných a mravních na oltář míru, aby za to klidil divou bouři! Nám spasitel se ještě nenarodil…“

S poukazem na „bodáky vojáků obklopujících pražské ulice s vyhláškou o stanném právu na každém rohu“ rozvíjí: „Žádný paprsek naděje nesvítí nám, žádná hvězda vánoční neukazuje nám cestu k Betlému… Ale malomyslně hlavu věsiti také nesmíme. Ten lev český, spoutaný a týraný sice, není ještě přemožen, ještě v něm síly jaré hojnost. A proto, milý Čechu, hlavu vzhůru! Slavmež Vánoce klidně, s myslí mužnou. Pamatujme, že doba přijde, kdy budeme moci utiskovatelům svým dáti na jevo nejhlubší své opovržení, pamatujme, že přijde doba odvety.

Snad nehodí se tato tvrdá slova do vznešené doby vánoční, kdy teplo lásky k bližnímu více než kdy jindy má hřáti. Než my Čechové nemůžeme, nesmíme jinak smýšleti ani v této době posvátné. Pokoj lidem dobré vůle… Ta slova pro nás neplatí, dokud si jej sami nezjednáme. Sbratřeme se všichni Čechové, sbratřeme se pevně i s ostatními slovanskými národy této říše v jeden šik bojovný, dokonejme to dílo započaté…“

Redaktor Jihočeských listů odjel se stanným právem do Prahy, aby informoval o dění v centru. Ve zvláštním vydání o vyhlášení stavu 3. prosince s titulkem „Vrchol rozčilení a hrůzy“ naše krajské noviny doplnily „Poslední napomenutí“: „Našim vlastencům a vlastenkám, všem Čechům vůbec, ukládá nyní svatá povinnost vlastenecká, aby podporovali jen co je českého. Má tedy a musí každý nakupovati jen u českého obchodníka a řemeslníka. Kdo se ještě nyní proti tomuto přísnému zákonu sebezachování a požadavku cti národní brání, bude bez milosti souzen námi na veřejnosti…“

Pod cenzurou…

Noviny s takovýmito články byly k rozkazu státního zastupitelství konfiskovány a oprávněnost tohoto zákroku byla potvrzována „c. k. krajským co tiskovými soudem“ s povinností Jihočeských listů uveřejnit nález, že těmito statěmi je popuzováno „k nenávisti proti úřadům státním“ a že „vychvalováním činů zákonem zapovězených podněcují a svésti hledí k takovými činům,“ což je přečinem proti veřejnému řádu a pokoji.

Z Prahy zpravodaj listu cituje nejmenovaného vojína českobudějovického 91. pluku, povolaného do hlavního města k držení pořádku. „Dostali jsme každý 41 ostrých patron: jakmile někdo hodí kamenem, máme právo po něm střílet.“ Redaktor k tomu doplňuje: Mají přikázáno mířit do středu těla na žaludek a do břicha, tedy na místo, kde možno smrtelně zraniti neb okamžitě zabíti…

Bylo ovšem i dost lokálních námětů. Glosa „Hluboká – Frauenberg“ zmiňuje, že tak čteme na obecním razítku „ryze české obce Hluboké“, a ptá se: Pro koho ta němčina? Vždyť snad v Hluboké není ani jediného Němce, a je-li, tedy kvůli němu není třeba ostouzeti němčinou celou obec…

„Hřmělo“ i v denních zprávách. „Ven s nimi z českých společností! - Do českých hostinců i tam, kde se schází ryze česká společnost, vetře se časem též ten nebo onen Němec a pod pláštíkem zdánlivého konservatismu a snášenlivosti národní sedá mezi českou společností, poslouchá horlivě rozpravy o různých záležitostech a vnáší své výzvědy do tábora druhého. Takové lidi mezi sebou nestrpíme…“

Jak v Budějovicích oslavy Vánoc 1897 proběhly, to Jihočeské listy nezmínily. Svátky odezněly jen v černé kronice. Tak „Vytloukli okna Židovi“ – jak v noci na 26. prosince vytlučeny byly v Rudolfově tři okenní tabule židovskému obchodníku Steinovi. Nebo „Surovost“ – jak v noci na 25. zohyzděna byla poznovu socha Sv. Jana blíže Pěkné vyhlídky, dále byl rozbit úplně kříž, stojící na silnici z Rudolfova k Lišovu, a poškozen jiný kříž na silnici mezi Adamovem a Rudolfovem. „Tři osoby z nepěkného činu tohoto podezřelé jsou zatknuty.“ A „Uličnictví“: „V poslední době provádí v našem městě kterýsi uličník darebácký sport: polévá dámám, promenujícím na náměstí, šaty žíravinou. V těchto dnech provedl ničema ten podobný darebácký kousek na kabátě slečny Terezie Novotné, dceři mistra obuvnického a majitele domu. Postříkal jí kabátec kyselinou dusičnou tak, že týž jest úplně zničen…“