1. Jaký je váš největší sportovní úspěch?
Na to je těžké odpovědět, už ani nevím (smích). Sport je mým velkým koníčkem už od malička. Napadá mě teď jediné - přijít ze zápasu po svých nebo alespoň bez odřeniny či modřiny. Minulý rok jsem se nemohl Zaměstnanecké ligy Deníku se svým týmem účastnit, protože jsem měl nohu v sádře. Ale přidal jsem se alespoň k týmu fanoušků. Ke svému sportovnímu úspěchu bych připojil třeba ocenění za nejlepšího hráče roku – ty mám doma vystavené tři. Fotbalové úspěchy ale nejsou všechno, sport má hlavně přinášet potěšení a relax.

2. Máte raději individuální nebo kolektivní sporty?
Oboje. U fotbalu jsem vydržel od malička, už skoro 20 let. Kolektivní sport mám rád kvůli atmosféře, kterou vytváří během tréninků, ale hlavně zápasů celý tým. Takové pocity jsou nenahraditelné, i když nemusíte mít radost zrovna ze svých výkonů, máte radost za celý tým. Celá hra nestojí jen na vás, ale na kolektivu.

V poslední době jsem se ale zaměřil i na sebe v podobě posilování a zdravé stravy - Bodybuilding. Chtěl bych na své postavě dále pracovat a třeba se jednou zúčastnit i nějakých závodů. V tomto případě pak musíte spoléhat právě na sebe a na to, jak to máte v hlavě nastavené.

Logo Zaměstnanecká liga 2022Logo Zaměstnanecká liga 2022Zdroj: archiv Deník

3. Jaký sport mě nejvíc bavil, když jsem byl dítě?
Tato otázka hodně souvisí s předchozí. Narodil jsem se na vesnici, lítali jsme s klukama venku, ale víceméně jen po fotbalovém hřišti. A v zimě jsme na zamrzlé nádrži hrávali hokej nebo se jen tak bruslilo. Když se nad tím zamyslím, vlastně jsem neměl ani na výběr. Můj táta mě v pěti letech přihlásil na fotbal, protože chtěl, abych šel v jeho stopách. Největší odměnou mi bylo s ním hrát v jednom týmu a nahrávat mu na jeho góly.

4. Jaký jste si dal v životě „vlastňák“?
Ve fotbalovém světě se mi to zatím nepodařilo. A doufám, že to tak zůstane. To bych měl u kluků drahé. Pokud bych měl odpovědět ze života, tak to jsou lidi, kteří se k vám obrátí zády. V životě jsem pomohl mnoha lidem, samozřejmě nezištně, nečekal jsem od nich vděk nebo něco na oplátku, udělal jsem to rád. Když se pak ale dozvíte, že vás za zády pomlouvají a ozvou se jen v případě, že něco potřebují. To bych bral jako vlastňák, který jsem si dal.

 5.Komu byste dali červenou kartu a za co?
Všem, kdo se nedokáží chovat fair play a sportovně. Fotbal má prostě nějaká pravidla, a kdo je nechce nebo není schopen dodržovat, měl by jít hrát třeba šachy (smích). Myslím si, že by hráči měli používat zdravý rozum a pokud nastane situace, kdy ví, že by druhému svým manévrem ublížili, tak do něj raději nejít. Opačným extrémem jsou pak hráči, kteří filmují pády při sebemenším kontaktu se soupeřem. Je to složité popsat, ale ani jedno chování do fotbalu nepatří.

Vzhledem k válečné situaci jednoznačně Putinovi – každý ví proč.