Jak dlouho jste plánoval skončit, z jakých důvodů?
Skončit jsem chtěl již před několika lety, ale protože jsem na sebe nabalil veškerou manažerskou i organizační činnost, dost dobře jsem nenašel způsob, jak odejít. Na jaře 2014 mne zaujal Martin Harant, jak perfektně zorganizoval kvalifikaci Házenkářského desetiboje v naší hale. Tomu jsem postupně předával funkci organizačního pracovníka a vyhlásil v oddíle svoje odstoupení z funkce předsedy k 30. červnu 2015. Nikdo to však nebral na vědomí a výsledkem bylo, že jsem pokračoval dále. Důvodem byly především moje obavy o ekonomické zajištění oddílu. Nicméně jsem znovu vyhlásil svoje odstoupení k 31. prosinci 2016 a tentokrát jsme prakticky celý rok věnovali tomu, jak zajistit „bezbolestnost“ této akce, vynucené především mým věkem.

Pozici šéfa oddílu jste zastával jak dlouho?
Jsem v oddíle od roku 1959, kdy jsem hrál českou házenou v družstvu starších žáků. Do jeho řízení jsem se pletl někdy od roku 1973, ale se skutečně koncepční prací jsme začali v roce 1975, kdy jsem z pozice místopředsedy začal oddíl prakticky řídit. Takže lze říci, že jsem šéfoval přes 40 let.

V jaké „kondici“ se aktuálně klub nachází, v jaké jste jeho řízení předal?
Klub „šlape“, činnost zabezpečuje 14 trenérů. Vedle prvoligových mužů a starších dorostenců máme mladší dorostence na předních pozicích ve druhé lize a starší žáky i žákyně v Žákovské lize. Mladší žačky a minižačky vedou kraj, mladší žáci jsou druzí, minižáci třetí. V náboru nejmenších máme 33 dětí, v přípravkách chlapců a děvčat také 33 dětí…

Vaše místo zaujal Miroslav Vávra, bývalý trenér áčka mužů. Jak to hodnotíte?
Jak jsem již zmínil, pečlivě jsme zvažovali složení nového vedení a jako muž číslo 1 vzešel jednoznačně Míra Vávra. S tím, že generální manažerkou a zástupcem je Eva Krausová. Martin Harant coby organizační pracovník funguje výborně a čtvrtým „do party“ je Filip Moravec, který zajišťuje styk se sponzory a pořadatelské zabezpečení jednotlivých utkání.

Co především čeká nový výbor za úkoly?
Pokračovat v práci, která je prakticky nekončící. Důležitá je koncepčnost v náborech i v trenérské činnosti a ekonomické zabezpečení chodu oddílu. A pořád je tady projekt házenkářských šaten, o jejichž výstavbu bojujeme od roku 2007. Takže nejen Mírovi, ale celé házenkářské partě přeji pevné nervy a rozvahu v nekončícím boji za strakonickou házenou.

Co ze své funkcionářské dráhy berete jako svůj největší úspěch, co se vám naopak až tolik nepovedlo?
Postupné vybudování házenkářského areálu (v roce 1972 nám házenkářské hřiště sebrali fotbalisté na tréninkovou plochu), takže vznik prvního hřiště s asfaltovou plochou, jeho pokrytí nisaplastovým povrchem, druhé asfaltové hřiště, náhrada za deště klouzavého nisaplastu moderním povrchem conipur, kompletní oplocení hřišť a nakonec vybudování házenkářské haly – to byl jednoznačně vrchol. Chyba byla v megalomanském projektu šaten, kde jsme plánovali ve druhém podlaží i ubytovnu a společenskou místnost, což bylo velice drahé. I když jsme postupně druhé podlaží „sundali“ a náklady o 60 procent snížili, okamžik euforie po otevření haly všech, tedy i představitelů města, bez jehož pomoci akci realizovat nejde, je pryč. Ceny jdou stále nahoru a výstavba šaten v nedohlednu.

Oddíl nakoplo otevření obloukové haly, na jejíž výstavbě jste měl výrazný podíl. Právě další uvažovaná etapa – nové sociální zařízení v prostoru mezi obloukovou halou a halou STARZ – se zdá být v nedohlednu. Jak tedy vidíte situaci do budoucna?
Areál TJ ČZ Strakonice, včetně přilehlého tenisového klubu, nám závidí sportovci z celé republiky. Chybička je jenom ve čtyřiceti metrech vzdálenosti šaten od haly. Nové šatny jsou nakresleny, stavební povolení máme, získat grant z ministerstva školství není nereálné, chybí jen peníze na spoluúčast při výstavbě – 10 milionů korun. O tom nechce vedení města slyšet. Celý areál se bude nejdéle v roce 2019 převádět do vlastnictví města, které by tak dalo peníze do svého majetku!

Najdete okamžik, kdy vám jako předsedovi bylo nejhůře?
Pár okamžiků by se našlo, ale nikdy nepřehlušily pocit soudržnosti házenkářské party, která vše překoná. Takže jsou zapomenuty.

Strakonická házená mívala v ligových soutěžích i pět družstev najednou. Jak se díváte s odstupem času na skutečnost, že celek žen, který po letech úspěšného působení ve druhé lize, se loni rozpadl?
V ročnících 1999/2000 a 2003/2004 jsme v ligových soutěžích měli dokonce šest družstev. V prvním případě jsme pozice obhájili i pro další ročník, z finančních důvodů jsme mladší dorostence a dorostenky ale do nejvyšší soutěže nepřihlásili. To je však minulost. Dívčí složka nám trochu začala stagnovat. Neznám v republice oddíl, kromě Zlína, který by dokázal mít na úrovni obě složky. Zrušení družstva žen se ukázalo jako nevyhnutelný krok, ale děvčata už se zase derou nahoru a jsme důstojným soupeřem tradičním baštám ženské házené, i když zatím jen v kategoriích do starších žákyň. Víc bych se ke konci žen nechtěl vyjadřovat.

Výkladní skříní klubu je jednoznačně tým mužů, po podzimu lídr první ligy. Má šanci na konečné prvenství?
Máme na jaře těžký los, jedeme sedmkrát na hřiště soupeřů, z toho poslední tři kola hrajeme ve Zlíně, Velké Bystřici a Dvoře Králové. První dva bojují o postup, třetí o záchranu. Jsem realista. Nesmí se nám nikdo zranit a musíme mít štěstí.

Jak nyní budete působit u strakonické házené? Budete si už jenom užívat zápasy jako divák?
Teď uzavírám agendu roku 2016 tak, abych ji mohl předat. Jsem připraven poradit, objasnit, posoudit. Nedá se odejít a hodit vše za hlavu. Nechci však do vedení oddílu zasahovat a klidně se spokojím jenom s rolí diváka.