Dále tým tvořily: Lucie Čápová, Františka Makovská a Barbora Rothanzlová z Hradce Králové, Julie Šturmová, Emma Pořízková a Laura Kubínková z Prahy, Tereza Gajárková z Brna a Jana Bobrovská z Olomouce. Mistrovství Evropy se zúčastnilo celkem třináct týmů, které byly rozděleny do čtyř základních skupin. Česká reprezentace byla nalosována do skupiny B spolu s výběry Holandska, Francie a Turecka. Znamenalo to, že náš výběr sehrál v základní skupině tři utkání, tedy o jedno více oproti týmům z ostatních skupin, které byly tříčlenné, a neměl tak odpočinkový den.

V prvním utkání se český výběr střetl s týmem Francie. Francouzky hrály těsnou osobní obranu a v tvrdých osobních soubojích se jim dařilo získávat balóny a přečíslovat naši obranu. Ve dvou čtvrtinách bylo utkání velmi vyrovnané, ale v dalších dvou se Francouzkám podařilo gólově výrazněji odskočit a zvítězily 20:8.

Ve druhém utkání Češky nastoupily proti skvěle fyzicky disponovanému (nejméně čtyři hráčky přes 180 cm) a připravenému týmu Holandska. Utkání mělo jednoznačný průběh a naše hráčky jen obtížně vzdorovaly fyzické převaze soupeřek a jejich rychlým protiútokům. Přesto konečný výsledek 27:6 je nutno hodnotit kladně, neboť tým Holandska prokázal, že patří k absolutní evropské špičce, na turnaji bojoval o medaile a vítězkám celého turnaje ze Španělska podlehl v semifinále pouze o gól.

V posledním utkání ve skupině se Češky střetly s týmem z Turecka a předvedly velkou touhu po vítězství. Hned od začátku se ujaly vedení a soustředěnou a zodpovědnou hrou si vedení udržovaly po celé utkání a dosáhly tak na první vítězství v turnaji v poměru 11:7. To znamenalo postup do další fáze turnaje a další těžká utkání.

Následujícím soupeřem Češek byt opět jeden z favoritů turnaje, a to skvěle hrající tým Itálie. Italky doplatily na to, že se ve čtvrtfinále potkaly s pozdějším vítězem Španělkami a nepostoupily tak do bojů o medaile a nakonec skončily páté. Na Češkách bylo patrné, že se jedná již o čtvrté utkání ve čtyřech dnech a unavený tým se nedokázal vypořádat s agresivitou soupeřek v osobních soubojích, někdy až na hranici pravidel. V tomto utkání dostala ve větší míře prostor i střídačka a Itálie hladce vyhrála v poměru 26:1. Pro český tým to znamenalo, že bude dále bojovat ve skupině o deváté až dvanácté místo.

Tam se nejprve střetl s týmem Izraele. Izraelky začaly lépe a ujaly se vedení 3:0. Naše dívky se ještě v první čtvrtině dokázaly dotáhnout na rozdíl jediné branky, ale v dalších dvou čtvrtinách soupeř přidal šest branek, zatímco Češky pouze jednu. Přispěl k tomu i nestejný metr ze strany rozhodčích, kteří stejné zákroky na naší straně trestali vyloučením nebo pokutovým hodem, zatímco zákroky soupeře k v některých případech nepochopitelně tolerovali. Je nutno ale přiznat, že soupeř byl přeci jen o trochu lepší, ale obrázek hry byl daleko vyrovnanější, než konečné skóre v poměru 11:5 pro Izrael.

V posledním utkání, a to šestém v šesti dnech, se náš tým střetl s týmem Srbska. Utkání bylo od počátku vyrovnané, soupeři se střídali ve vedení, které pouze na konci druhé čtvrtiny bylo dvougólové, a to ve prospěch Srbek. Ve třetí čtvrtině však náš tým manko smazal a do posledního dějství vstupoval s jednogólovým vedením. V poslední čtvrtině však rozhodčí náš tým hned čtyřikrát poslal do oslabení, zatímco za všechny předchozí tři čtvrtiny měl náš tým pouze dva takovéto fauly. Některá naše vyloučení byla značně přísná. Soupeř dvě přesilové hry proměnil, zatímco našemu týmu se přesilovky celý zápas nevedly a vstřelil pouze jeden gól z osmi možností. Utkání tak skončilo nejtěsnějším rozdílem 10:9 pro Srbky, což většina našich hráček oplakala, jelikož Srbky nebyly lepším týmem, pouze šťastnějším.

O celkem čtyřicet vstřelených branek se podělily: Lucie Čápová 10, Iva Drnková 9, Josefína Holá 6, Viktorie Braťková 5, Františka Makovská 4, Tereza Gajárková 3, Barbora Rothanzlová 2 a Julie Šturmová 1.

Pochvalu zaslouží nejen střelkyně gólů, ale všechny hráčky, zvláště pak Natálie Remišová, která výborným výkonem v brance tým po celý turnaj držela a byla jeho velkou oporou. Konečné dvanácté místo nelze považovat za zklamání, ale ani za úspěch, pouze za odraz reality. Pro hráčky byla účast na turnaji velkou zkušeností, jelikož utkání na takovéto úrovni a proti tak silným soupeřům nikdy nehrály. I když byly hráčky trochu zaskočeny nasazením a stylem hry soupeřek, na který nejsou z domácích soutěží zvyklé, nutno ocenit jejich bojovnost a skutečnost, že celý turnaj fyzicky vydržely a ještě i v závěrečných utkáních ze sebe vydaly vše. Nutno je podotknout, že hráčky z České republiky, kde je vodní pólo ryze amatérským sportem a zvláště v dívkách s velmi úzkou členskou základnou, nemohou konkurovat hráčkám ze zemí, kde je i ženské vodní pólo profesionálním či poloprofesionálním sportem, a tudíž tam mají hráčky zcela jiné podmínky. V těchto zemích proudí i do juniorských kategorií více finančních prostředků, fungují tam různé sportovní třídy, školy, akademie či střediska, kde se dívky společně dlouhodobě intenzívně připravují a mají zajištěno vše k jejich sportovnímu růstu.

O takových podmínkách si naše hráčky mohou nechat jen zdát, protože většina českých oddílů se spíše potýká s nedostatkem tréninkových hodin v bazénech, kde se musí vystřídat všechny věkové kategorie, další plavecké sporty a veřejnost. V zahraničí je naopak obvyklé, že ve střediscích jsou bazény, které slouží téměř výhradně pro potřeby sportovců. Nezbývá než doufat, že účast na ME naše hráčky namotivuje k další pilné práci i nad rámec tréninků v oddílech, jinak nelze očekávat posun směrem k vyšším příčkám. Snad se v nadcházející sezóně podaří zlepšit podmínky pro přípravu, jelikož tým má potenciál si účast na mistrovstvích v dalších letech ještě zopakovat.

Ivan Drnek, trenér