Českobudějovický bombarďák svého soupeře přitom vůbec neznal. „Nenašel jsem o něm nic ani na internetu,“ přikývne.

Od začátku tříkolového duelu však měl navrch. „Cítil jsem hned od první minuty, že by to mohlo jít. U našeho sportu ale do poslední chvíle nevíte, jestli to nepadne třeba na druhou stranu. Vždycky se může stát cokoliv,“ byl si dobře vědom.

Body sbíral v průběhu celého zápasu. „Cítil jsem, že mám nabodováno. Ale kolikrát si myslíte, že vedete, a verdikt rozhodčích je pak opačný. Dokud není konec, tak není nic jisté,“ ještě jednou zdůrazní. „Ale když už jsem šel na vyhlášení výsledků, tak jsem věřil, že vyhraji.“

Zatímco jeho klubová kolegyně Eliška Pelechová si nemohla vynachválit bouřlivou atmosféru v Gerbeře a povzbuzování fanoušků, Bařinka přiznává, že ho domácí prostředí spíše malinko svazuje. „Pro mě to výhoda není. V hledišti mám všechny kamarády a známé, kteří čekají supermana. Ten se ale bohužel někdy nedostaví,“ usměje se. „Nervózní ale nebývám. Je to jen taková ta zdravá předzápasová nervozita.“

Neznalost soupeře za nějaký velký hendikep nepovažoval. „Nejsem úplně takový typ, který by se připravoval na každý styl zvlášť,“ vysvětlí.

Bařinka se pere v opačném gardu, což považuje za jistou výhodu. „Praváky mám raději. S levákem se většinou hledáme, takže první kola bývají trochu nezáživná,“ připustí.

Velkou Bařinkovou předností je výborná fyzická připravenost. V ringu svým pohybem připomíná tanečníka. „Snažil jsem se duel pořád kontrolovat. Ale může padnout jedna rána a fyzička je pryč,“ dodá s úsměvem.