Po dvou a půl letech se uzavřelo působení basketbalistky Dariny Johnové v BK Strakonice. Před nadcházející sezonou změnila dres, přestoupila do VŠE Praha. Hodně překvapivě, protože u Otavy byla podle svých slov spokojená a chtěla v mateřském oddílu pokračovat. Jenže se s vedením klubu nedohodla na nové smlouvě.

Důvody, proč jste ve Strakonicích skončila, jste uvedla už minulý týden – klub vůči vám má závazky. Co se k tomu dá ještě říci?
Ve Strakonicích jsem chtěla zůstat, ne někam odcházet. Ale situace prostě takto vyplynula, stalo se, co se stalo. Už bych se k tomu nechtěla moc vracet, už jsem ve VŠE Praha. Skončilo to, jak to skončilo, trochu mě to mrzí. Minulou sezonu jsme dosáhli velkého úspěchu, v lize jsme byli třetí. Na to jsme chtěli navázat i v nové sezoně. Bohužel, nedalo se nic dělat a dopadlo to takto.

Klub vám dluží, ale není to asi poprvé. Stejné problémy jsou určitě také v dalších klubech a i v jiných sportech. Proč to tedy tentokrát skončilo až vaším odchodem?
Ve Strakonicích se mi líbilo. Je tady výborná trenérka, pod kterou se mi hrálo velice dobře. Měli jsme tady výbornou partu. Dělám basket, protože mě baví, peníze jsou až na druhém místě. Ale člověk musí z něčeho žít. Byla jsem vždy ta, která čekala, neposílala jsem žádné dopisy, nedělala žádné problémy. Vím, že je to ve sportu těžké, že sponzoři peníze neposílají a tak dále. Dřív k tomu nedošlo právě kvůli té partě a hlavně kvůli trenérce.

S jakými pocity odcházíte po těch necelých třech letech?
Odcházím se samými dobrými vzpomínkami. Dosáhli jsme historického úspěchu klubu, získali jsme bronz v lize a skončili třetí v Českém poháru. Myslím, že ta sezona byla velice úspěšná. Jsem ráda, že jsem tady u toho mohla jako odchovankyně Strakonic být. Chtěla jsem ještě jednu sezonu zůstat, ale nedalo se už nic dělat.

Takže v tom nebyla z vaší strany touha zkusit po těch třech sezonách něco nového, že byste cítila potřebu udělat změnu? Nový impuls?
Ne, to určitě ne. Chtěla jsem tady být dál s tou skvělou partou, hlavně kvůli trenérce jsem tady chtěla zůstat. Jak už jsem říkala, hraje se mi pod jejím vedením dobře. Ale dopadlo to takhle…

Pak v tom rozhodování nehrálo roli ani to, co jste už všechno řekla – bronz z minulého ročníku? Že se dalo na tu úspěšnou sezonu navázat?
Samozřejmě jsme na to chtěli navázat. Koupili se dvě nové hráčky z Valosunu Brno (Kateřina Křížová a Zuzana Mračnová – pozn. redakce), protože odešla Petra Reisingerová. Myslím, že ten tým nebude špatný. Byla jsem připravena smlouvu podepsat, ale vedení pro to bohužel neudělalo to, co by udělat mělo. Nějaké kroky, které by znamenaly posun.

Bronzovou medaili jste poprvé získala už v předchozím působišti, v Trutnově. Ale přece jen, ve Strakonicích byla hezčí a víc jste si ji užila, ne?
Je těžké to takhle říci. Pravdou je, že v Trutnově na to byli všichni zvyklí hodně dlouho, bronz tam byl skoro každou sezonu. Ve Strakonicích to byl historický úspěch klubu a navíc ze Strakonic pocházím. Lidé tady začali basket mnohem víc sledovat, bylo to výborné. Potkávali jsme lidi a všichni se ptali, jaké byly oslavy. Myslím, že tím historickým úspěchem jsme tady basketbal víc zviditelnili.

Po vámi zmíněném odchodu kapitánky Petry Reisingerové jste druhou hráčkou z té základní kostry, do které ještě patřila rozehrávačka Michaela Uhrová, která skončila. Jak silné teď podle vašeho názoru budou Strakonice?
S Peťou i s Míšou jsme byly hodně sehrané. Jak už vedení klubu říkalo v minulé sezoně, byly jsme pilířem týmu. Musí to zvládnout ostatní hráčky. Tahounem bude Míša Uhrová, do týmu by se měly zabudovat Katka Křížová a Zuzka Mračnová. Takže uvidíme…

Kolektivně i individuálně se vám minulá sezona povedla mimořádně. Dá se na to navázat i v novém působišti, aby se vám dařilo podobně i tam? Třeba dát na úvod 43 bodů, jako před rokem…
Bylo by to hezké, kdybych na úvod dala 43 bodů, protože budeme hrát zrovna proti Strakonicím. Ale to je vedlejší. Jsem po operaci achillovky, takže ten začátek asi bude pomalejší. Doufám ale, že týmu VŠE pomohu, že budeme podávat dobré výkony. Individuální statistiky jsou až na druhém místě. Hlavně chci, aby se tohle mladé družstvo v ŽBL neztratilo.

Proč jste se rozhodla přestoupit zrovna do týmu nováčka VŠE Praha? Neměla jste nabídky – při vší úctě – z lepších klubů?
Nabídky byly hned po skončení sezony, v květnu, v červnu. Ale jak jsem říkala, chtěla jsem ve Strakonicích zůstat, takže jsem to ani moc neřešila. Byli jsme tady domluveni na smlouvě, ale klub se k tomu postavil tak, že jsme se nedomluvili. Z VŠE mi přišla nabídka a je to výzva. Je to mladý tým, myslím, že nebude špatný. Samozřejmě ze začátku se mladé hráčky musí v ŽBL otrkat.

Jakou roli by váš nový klub měl hrát v lize? Kde by se mohl podle vašeho odhadu pohybovat?
To je těžké teď říci. Neodehráli jsme vlastně ještě ani jedno přípravné utkání. Myslím, že liga bude v nadcházejícím ročníku hodně vyrovnaná a je tedy velmi těžké říci, jestli tenhle tým bude pátý nebo desátý. Někde uprostřed tabulky bychom se pohybovat mohli.

Jaké osobní ambice máte do příští sezony, respektive do dalších let?
VŠE bych jako nováčkovi chtěla co nejvíc pomoci. Smlouvu jsem podepsala na rok, takže uvidíme, co bude za rok. Já moc neplánuji, nikdy nevíte, co se může stát. Může přijít zranění a všechno může být jinak. Chci hlavně klubu pomoci, abychom hráli hezký basketbal.

Dotknu se ještě reprezentace, která mohla korunovat vaši úspěšnou sezonu a vlastně ji korunovala vaší spoluhráčce Zorce Škrabalové. Ona si zahrála na evropském šampionátu a s týmem skončila čtvrtá. Vy jste byla jen jednou z náhradnic. Nemrzí vás, že ta třešnička na dortu se vás netýkala? Mohlo to být absolutní završení ročníku 2010/2011.
Samozřejmě, že to mrzí. Každý hráč se chce dostat co nejvýše, tedy do reprezentace. Já jsem byla moc ráda, že jsem mohla absolvovat ta tři soustředění, protože se tam sešli super lidi, péče o nás byla výborná. Že jsem se nedostala do té dvanáctky? Prostě to na někoho muselo padnout. Ale opravdu jsem byla ráda, že to předtím jsem mohla absolvovat. Holkám jsem na mistrovství držela palce, všechno jsem to sledovala. Ta třešnička na dortu nebyla, přesto jsem ráda, že jsem byla do reprezentace pozvána.

Z VŠE tam budete mít ale určitě dále než ze Strakonic…
Myslím, že v tuto chvíli je úplně jedno, v jakém týmu jste. Jak už jsem říkala, liga bude hodně vyrovnaná. Tohle bych neřešila.

Neskončí to s vámi stejně nakonec tak, že se do Strakonic znovu vrátíte? Nebude vás to sem přece jen stále táhnout?
Jsem tady doma a je pravda, že nikdy se nemá říkat nikdy, stát se může všechno. Ale teď jsem v Praze a to, jestli se sem někdy vrátím, se uvidí. Samozřejmě strakonickému basketbalu budu pořád fandit, hlavně tomu mládežnickému, protože mladé holky jsem tady minulou sezonu trénovala. Bylo to super, fandily mi, tak já zase budu fandit jim.

Vizitka

Narozena: 22. února 1985
Výška: 178 centimetrů
Post: křídlo

Působiště: V roce 2003 přestup ze Strakonic do Trutnova, v roce 2006 přestup do Gambrinusu Brno, po roce hostování zpět do Trutnova a v prosinci 2008 přestup do Strakonic. V srpnu 2011 přestup do VŠE Praha.

Úspěchy: Zisk dvou bronzových medailí v juniorské reprezentaci, 7. místo na MS žen v roce 2006, 2x4. místo na Univerziádě v roce 2007 v Thajsku a v roce 2009 v Bělehradě. V ŽBL v Trutnově zisk několika bronzových medailí a jedna stříbrná, v Brně titul a ve Strakonicích bronz.