Dobře si pamatuji slova trenérky Marcely Krämer před sezonou: „Mým prvořadým úsilím bude snaha vrátit Strakonice mezi čtveřici nejlepších družstev nejvyšší české basketbalové soutěže.“ Prezident klubu Miloš Balák byl v plánech ještě odvážnější: „Chceme hrát o medaili.“ U jednoho z těchto cílů již mohou Strakonice ohlásit – hotovo.

Platí to od středečního večera, kdy přehrály v pátém zápase Slovanku o šest bodů. Stalo se tak před pěti stovkami diváků v mladoboleslavské hale, kde ovšem podporou zcela dominovali příznivci hostí. Někteří z nich dokonce absolvovali cestu do 170 kilometrů vzdáleného města automobilů třikrát v rozmezí osmi dnů.

V tak báječné atmosféře snad nešlo nevyhrát. Poděkování hráček i realizačního týmu na jejich adresu je zasloužené.

Před týdnem na tomto místě autor těchto řádek napsal, že i za nepříznivého stavu 0:2 na zápasy je třeba zvednout hlavy, protože Slovanka ještě v cíli není. Došlo i na slova ambiciózní trenérky Marcely Krämer, která podobnou sérii už jako hráčka zažila a prohlásila, že „…i ze stavu 0:2 se to otočit dá“.

Středeční zápas i společný návrat hráček a fanoušků byl nezapomenutelným zážitkem pro všechny, kdož v autobuse seděli. Sezona pod extraligovými koši tedy Jihočeškám neskončila, ale pokračuje. Již dnes je třeba považovat ročník 2010/2011 za veleúspěšný. Připomeňme jen nedávné třetí místo v Českém poháru. Stejné umístění v lize, které by představovalo zisk historických bronzových medailí, by bylo tou pravou třešničkou na dortu.

Už teď však lze říci: Děvčata, díky!

FRANTIŠEK TŘEŠTÍK