Nenápadný, ale určitě velký podíl na postupu basketbalistek Strakonic do semifinále ŽBL má i masér družstva Pavel Vilím.

Stará se, aby únava hráček byla co nejmenší. A kromě toho je i duší týmu. Pracuje ve stínu, ale je nepostradatelný. Zápasy prožívá stejně jako celá lavička – emotivně.

Nejinak tomu bylo ve středu 6. dubna v Mladé Boleslavi, kde vyhrály Strakonice o šest bodů. Bylo to ale drama až do konce. „Byly to obrovské emoce,“ líčil své pocity. „Byl to nejdůležitější zápas. Sice jsme hráli už dvakrát play out s Olomoucí, ale teď to bylo jiné. Kulisa byla fantastická, byli jsme jako doma. Všem našim fanouškům patří obrovské poděkování. Bez nich, troufám si říci, by to dopadlo jako ve druhém zápase,“ narážel Vilím na nešťastnou porážku 68:72 v utkání, ve kterém Jihočešky drtivou většinu času vedly, jenže nezvládly konec duelu.

Fanoušci byli opravdu výborní. „Lidi nám moc pomohli, dotlačili nás k rozhodujícímu vítězství. Obrovský respekt ale také před holkama a trenérkou. Je to bomba.“

Jaká byla v kabině atmosféra před klíčovým duelem? Věřil si tým? „Bylo tam velké odhodlání, nebylo se nač šetřit. Buď by sezona skončila, nebo by se jelo dál. Holky to odmakaly na sto procent, nepodcenily regeneraci. V tomto patří dík vedení klubu, které zajistilo regeneraci na Hluboké. To bylo také velké plus,“ přiblížil, co všechno hrálo roli.

Taktika? Ta byla podle jeho slov jasná a popsal ji takto: „Vletíme na ně, čtyřicet minut valíme a půjdeme pít…“

Strakonice si zahrají o medaili. O finalistech USK Praha a Friscu Brno asi nikdo nepochybuje, bronz získá tedy jeden z dvojice Strakonice – Valosun Brno. „Jestli máme na medaili? Proti Valosunu určitě,“ řekl bez jakéhokoliv rozmýšlení masér.

Diktafon už je vypnutý, Pavel Vilím odchází. Ještě však stačí prohlásit: „Říkal jsem to už na předsezonním soustředění na Zadově, že si zahrajeme s Valosunem o medaili. Jsou na to i svědci…“