Musel bych dlouze přemýšlet, kdy jsem naposledy viděl takový zápas, jako byl ten středeční mezi basketbalistkami Slovanky a Strakonic. Hostující tým vlétl do utkání jako raketa a tři čtvrtiny hracího času dominoval. V jeho průběhu vedl už o čtrnáct bodů a ještě před poslední čtvrtinou o deset. V té době to navíc mělo být tak o třicet, protože nevyužitých vyložených šancí ze strany Strakonic bylo bezpočet. Ale nikoho ani nenapadlo, že by to mělo na cestě za důležitou výhrou vadit.

Tím spíše, že zdecimované hráčky Slovanky byly na ručník. Jejich jindy impulzivní kormidelník René Štěpánek, neustále poskakující u autové čáry, tentokrát proseděl třicet minut s hlavou v dlaních. Asistent Zdeněk Švec, který dva roky působil i ve Strakonicích, byl bledý jako stěna. Mladoboleslavští fanoušci byli tiší jako pěna. Navíc Slovanka přišla před poločasem o zraněnou kapitánku Hanu Nezdařilovou, bez níž si svoji hru vůbec nedovede představit. Také trojice sudích pískala, na rozdíl od úterý, objektivně.

Sport však dokáže být krásný i krutý zároveň. Strakonice vedly ještě pět minut před koncem, ale stále více na nich byl vidět strach z vítězství, které bylo tak blizoučko. V hektickém závěru se stalo téměř nemožné: o čtyři body vyhrála Slovanka. Strakonický smutek byl obrovský. Plakaly hráčky i trenérka, zničená byla mužská část hostující výpravy.

Jakkoliv je však stav 0:2 ve čtvrtfinálové sérii play off mezi Slovankou a Strakonicemi nepříjemný, na dlouhé smutnění není čas. Je třeba zvednout hlavy, protože série nekončí, ale stěhuje se nyní pod strakonické koše.

Třetí klání je připraveno na neděli ve 13.45 hodin před kamerami České televize. Opravdoví příznivci domácího celku by u toho chybět neměli. Ne u obrazovek, ale přímo v hledišti. Slovanka ještě nepostoupila!

FRANTIŠEK TŘEŠTÍK