Velmi těžký úkol stojí před Marcelou Krämerovou, trenérkou extraligových basketbalistek Strakonic. Vedení klubu si jako cíl do nadcházejícího ročníku Ženské basketbalové ligy vytyčilo zisk medaile, minimálně pak účast v semifinále. Slovenská trenérka tak bude muset ještě nejméně o jeden stupínek vylepšit umístění z vynikající sezony 2008/2009, kdy družstvo dovedla k pátému místu.

Jak se díváte na cíle, které před vás postavilo vedení klubu?
Budu se snažit, abychom po předchozí sezoně Strakonice dostaly znovu na přední pozice. To pro letošní ročník znamená minimálně čtvrté místo. Já jsem vždy zdrženlivější, čímž ale neříkám, že cíl, který má vedení, nerespektuji, samozřejmě ho respektuji. Doufám alespoň v páté místo, když to bude ještě lepší, budu jen ráda. Uvědomuji si, že celá zodpovědnost jako trenérky je na mně. To, jak se projevuje herní disciplína, herní projev družstva, to je výsledek snahy trenéra. Nedá se říci, že tým hraje dobře, nebo špatně a je to na hráčkách. Myslím si, že je to odvedená práce a věc trenéra.

Máte poměrně široký kádr, i když hodně hráček je velmi mladých.
Jsem neskutečně ráda, že se v družstvu objevily hráčky, které jsou například ročník narození až 1994. Mají se na trénincích od koho učit a potřebují odkoukat nějaké věci od starších hráček pro situaci, kdy se jednotlivé hráčky rozhodnou ukončit kariéru, což se může stát. Jde o to, aby nám po odchodu těchto hráček nevznikla díra, ale abychom na to byli připraveni. Aby se tyto mladé holky sžily s týmem a zvládly přechod do vyšší kategorie. Pokud jsou mladé hráčky ve svých kategoriích lepší a budou trénovat jen tak, nic extra jim to nedá. Jejich výkonnost nejde nahoru. Jsem ráda, jak se podařilo zabezpečit kádr. Chci, aby se mladé hráčky zabudovaly do týmu, aby pochopily, co je to profesionalismus, odevzdaly na hřišti vše, co k tomu patří. Musí být vidět, že hrají za Strakonice a odevzdají všechno. I když jim nedokáži zabezpečit, kolik budou hrát minut.

Která z těchto hráček se vám jeví nejlépe?
Myslím, že Monika Kůsová, která už k nejvyšší soutěži přičichla v minulé sezoně. Šárka Jozová je talent, který je potřeba rozvíjet. Je trošku ustrašená, takový dobráček, což mi k basketu moc nejde. Hráčky, které neumí projevit emoce, mi přijdou, že se neumí až do morku kosti porvat. Ale je ještě mladá, uvidíme.

Do A–týmu se také vrátila Kateřina Konvičková, která měla zdravotní problémy a hrála jen za béčko.
Měla nějaké zdravotní problémy neustále a není podle mě tam, kde by na to basketbalově měla. Rozhodli jsme se, že jí dáme ještě jednu šanci, aby se do toho zkusila dostat. Byla s námi na víc než polovině soustředění, což mě příjemně potěšilo.

Jakým herním projevem by se měly Strakonice prezentovat?
Zopakuji to, co jsem říkala, když jsem vedla tým poprvé. Sama sebe považuji za defenzivní trenérku, tedy trenérku, která preferuje obranu. To, co říkám hráčkám před každým zápasem je, že kolik my dovolíme soupeřkám dát bodů, je jen na nás. Pokud přitlačíme v defenzivě a budeme bránit jak máme, jak já vyžaduji, budeme dodržovat zásady v obraně, tak se to odrazí potom i v tom, že útok bude jednodušší a můžeme z rychlých protiútoků dávat koše. Pokud budeme dobře bránit, znamená to také, že soupeř bude zakončovat v časové tísni, z nepřipravených pozic, bude ztrácet balony.

Dobře víte, že jsem trenérka, která vyžaduje disciplínu a tu budu vyžadovat i v herním projevu. Pokud se týmu daří, trenér na lavičce ani není potřeba a jak já říkám – můžeme jít s asistentkou Jarkou Bernasovou na pivo a dívat se z kabiny. Pokud se nedaří, tak hra musí být tvrdě organizovaná a opírat se o to, o co potřebujeme, co chceme hrát. Pro nadcházející sezonu máme dobře poskládané družstvo, hlavně pod košem, máme vysoké hráčky. Budeme preferovat hru přes pivoty. Ale nemůžeme podceňovat hru křídel a střední rozehrávačky, na každém postu máme osobnost. Zkusíme to přes pivoty. Řada týmů bude zdvojovat ať už Petru Reisingerovou, nebo Zuzanu Ondřejovou. Hráčky to pak budou vyhazovat ven, kde střelbou budou zakončovat Darina Johnová nebo Lucka Baláková.

Jak se z vašeho pohledu vydařila letní příprava?
Zúčastnily jsme se tří turnajů, na prvních dvou z nich jsme skončily první. Ten třetí se s těmito nedá porovnat, byl na úplně jiné úrovni co se týká zastoupení družstev. Turnaj nám dal hodně a ukázal, že jsme schopny vyhrát jak s Valosunem, který skončil celkově první a my jsme s ním prohrály jen o koš, tak s Hradcem Králové, který se jeví jako dobře poskládaný tým – ten jsme porazily o 19 bodů. Jediné zaváhání přišlo s Ružomberokem. Nebyl to tým, který by se nedal porazit, ale všechny hráčky si vybraly špatný den. Doufám, že se to stalo naposledy, že i do ligy si to vybraly. Jako bývalá hráčka dokážu pochopit, že se to stane jedné dvěma hráčkám, ale ne všem naráz. Už jsme však trochu potřebovaly prohrát, abychom neusnuly na vavřínech a vrátily se zpátky na zem.

Pro novou sezonu se hranice pro trojkové pokusy posunula o půl metru. Jak se s tím vyrovnaly strakonické trojkařky?
Na začátku to bylo trošku znát. Ale postupně, tím jak hrají víc a víc zápasů, se do toho dostávají a myslím, že teď už s tím nemají problém.

Jak vidíte letošní ročník? Bude ještě vyrovnanější než ten minulý?
Podle toho, co jsem viděla a jaké mám informace, jak dopadaly jednotlivé přípravné zápasy, bude to hodně složité. My jsme třeba porazily Karlovy Vary, které ale vyšly vítězně z duelu se Slovankou. Oproti minulé sezoně posílil Valosun Brno, s nímž jsme prohrály o dva body. Na druhou stranu jsme dvakrát porazily, a výrazným rozdílem, VŠ Praha. A ty zase porazily Trutnov. Dále třeba Pardubice, které porazily Hradec Králové, Karlovy Vary, Trutnov. My jsme s nimi ale vyhrály. Je to tak zamotané a nevyzpytatelné… Bude to o tom, kdo jak načasuje formu a jak na tom budou hráčky zdravotně. S většinou týmů jsme buď hrály nebo je viděly, trošku neznámou bude jen Frisco Sika Brno. Doma je povinnost – kromě USK Praha a uvidíme, jak poskládají tým Žabiny – všechno vyhrát a venku urvat, co se dá. Musíme k zápasům přistoupit na sto dvacet procent a nedat nikomu nic zadarmo.

S jakým očekáváním jdete do sezony? Je to optimismus, pesimismus nebo čistý realismus?
Většina hráček ví, co ode mě může očekávat. Už i to, jak křičím, je někde jinde, už to berou. Hlas ztrácím, ale doufám, že nebudou hrát tak, že bych musela tolik křičet.

Takže uvidíme na lavičce tu stejně emotivní Marcelu Krämerovou, jakou známe?
Určitě, já to jinak neumím. Prožívám to s hráčkami a snažím se jim poradit.