Na mistrovství Evropy mládeže v karate, které se konalo minulý víkend v Paříži, vybojoval Marek Pohanka ze Sedlice (Budó škola KK Písek) v kategorii kumite junioři (16 – 17 let) do 55 kilogramů stříbrnou medaili!

Pro vás to byla první akce za českou reprezentaci a hned jste získal cennou medaili. Jak jste vše prožíval?
Strašně moc. Hlavně jsem se musel vyrovnat s obrovskou trémou. Už týden před začátkem šampionátu mě to bralo. Stále jsem myslel na to, co mě čeká. Chtěl jsem se prosadit, vybojovat medaili, a to se mi nakonec podařilo. Jsem spokojený.

Jak jste se na mistrovství Evropy připravoval?
Moje příprava byla hodně intenzivní a probíhala už od loňských Vánoc. Trénoval jsem v Praze pod vedením reprezentační trenérky Petry Pecekové. Ta před několika lety začínala s karate právě v našem oddíle a dotáhla to až k zisku titulu mistryně Evropy v seniorkách. Měsíc jsem se poctivě připravoval na šampionát a vyplatilo se mi to. Kromě toho jsem ještě denně několik hodin cvičil sám doma.

Byla ve vaší kategorii hodně silná konkurence?
Byla. Je to docela něco jiného než na závodech u nás v Česku. V Paříži startovali borci z mnoha zemí, které jsem vůbec neznal. Jel se tam úplně jiný styl zápasů a člověk poznal spoustu nových věcí.

Kolik borců startovalo ve vaší kategorii?
Myslím, že v této kategorii bylo asi dvacet šest závodníků. Absolvoval jsem čtyři zápasy, včetně toho finálového.

Co chybělo k tomu, abyste dosáhl na zlato?
Chybělo málo, pouhý jeden bod. Můj soupeř, Turek Sisman, byl ale, objektivně vzato, lepší než já. Vyhrál zaslouženě.

Jaké další velké akce vás ještě letos čekají?
V polovině listopadu se v Maroku uskuteční mistrovství světa. Tam bych chtěl také získat nějakou medaili. Před tím se ještě zúčastním závodů v domácím prostředí a i v zahraničí, například v Německu. Teď už si vybírám jenom závody, o kterých vím, že mi výkonnostně něco dají a jsou vysoko hodnocené.

Na světovém šampionátu to budete mít, vzhledem k větší konkurenci, ještě těžší než na mistrovství Evropy. Uvědomujete si to?
Samozřejmě. Zisk stříbrné medaile na Evropě je ale pro mě velké povzbuzení a zároveň i výzvou, abych se na světové boje co nejlépe připravil. Trénovat budu opět s Petrou Pecekovou a já doufám, že formu vyladíme zase tak, jako teď před Paříží.