Patří k největším osobnostem strakonického handballu. Ve Strakonicích začínal od žáčků. Určitě měl na vyšší soutěž než na II. ligu, ale nikdy za jiný oddíl nehrál.

Také proto, že přednost mělo studium na vysoké škole v Brně a jeho láska pro les.

Přátelský zápas mezi Strakonicemi a Pískem, který se hrál v sobotu v rámci slavnostního otevření nové haly, si Roman Nejdl náležitě užíval.

Po druhém gólu, který jste v prvním poločase vstřelil, jste svlékl dres. Byla to pro vás opravdu až taková euforie?
Obrovská euforie, radost ze hry, z toho, že tady hala konečně stojí. Chtěl jsem také vybudit diváky, aby si to užili společně s námi. Všechno to bylo pro diváky.

V mistrovském zápase byste si něco podobného mohl těžko dovolit…
Určitě ne. Nikdy jsem to ani neudělal. Tohle byla exhibice, mohl jsem si to vychutnat.

Nemohu se nezeptat: jak je to s vaším návratem na hřiště? Nová hala vás jistě hodně láká. Bude vás trenér David Pavlíček přemlouvat?
Ne, David mě nikdy nepřemlouval. Je to opravdu jen na mně. Když budu cítit, že to jen trochu jde, chci to zkusit. Novou halu si chci ještě užít a zahrát si alespoň před takovou parádní návštěvou, jaká přišla na slavnostní otevření. To je ten největší zážitek.

Takže vás uvidíme na jaře hrát – teď už to mohu říci – opravdu doma?
Určitě! Slibuji, že jo. Pokud to nebude kolidovat s turnaji a zápasy mládeže, kterou trénuji, tak si tady stoprocentně chci zahrát. Kolik zápasů? Co nejvíc.

Když se podíváte kolem sebe, co cítíte? Určitě jste stavbu sledoval od začátku až do toho stavu, v jakém je nyní. Jak to na vás působí?
Je to krásná hala, jsem dojatý. Má to jen malinký škraloupek, který věřím, že se podaří dotáhnout, a to jsou šatny, respektive zázemí. Třeba i nějaký bufet, aby si měli lidé kam zajít na kafe, na pivo… Hlavně už ale mohu říci: zaplaťpánbůh, že tady hala stojí. Byl to strašně dlouhý sen. Pro mě je jen škoda, že to nepřišlo o deset let dříve, kdy byl člověk v laufu a mohl si to tady víc užít. Budu chtít vydržet jak jen to půjde.

Co bude hala znamenat pro novou generaci, pro budoucnost strakonické házené?
Já jsem vždy toužil po tom, abych mohl v pátek po tréninku klukům říci: pánové, v neděli se tady hraje liga dorostu, mužů, žen… Přijďte, kdo budete chtít, zafandíme… Mladí házenkáři budou mít možnost vidět kluky v akci, třeba si mezi nimi i najdou nějaký vzor a řeknou si, že u házené chtějí vydržet. To bude v tom období, kdy by třeba chtěli skončit, hodně důležité. Mládež také teď už bude moci hrát všechny turnaje doma. Utkáváme se s týmy jako Karviná, Jičín, Lovosice, Plzeň a ty teď budeme moci pozvat sem. Opravdu se tady nemáme za co stydět.

Poslední léta jste hráli ve „vyhnanství“ v Písku. Kolik bodů navíc může opravdová domácí hala za sezonu přinést?
Těžko odhadovat, tipnout body… Netroufám si to říci. Ale určitě to nějaké body navíc přinese. Hlavně to bude mít obrovskou výhodu, že kluky domácí prostředí namotivuje, nabudí. Stárneme, a ta další generace, která by nás měla doplnit, je ještě daleko. Věřím, že nás to donutí, abychom se vybičovali a nebudeme to brát jen jako rutinu. Věřím také, že budou chodit diváci.