Postavíme novou sportovní halu, či zrekonstruujeme stávající sokolský objekt? Pokud pomineme veškeré dosavadní problémy 
a průtahy, zdá se mít tento záměr v podstatě velmi jednoduché řešení. Mimo politické shody, volných finančních prostředků a konečného rozhodnutí o formě je však potřeba myslet také na další možné následky spojené především se stavbou nového sportoviště.

Basketbal a házená

Současná sportovní hala disponuje třemi pro sport využitelnými prostory, z nichž jsou dva v nepřetržité permanenci. Vnitřní halu, v níž sídlí basketbaloví Sršni, a tak trochu bokem stojící oblouková hala, kde se na interligovou budoucnost těší házenkářky mnoha věkových kategorií, ale čas zde tráví také futsalisté či florbalisté.

Basketbal a házená patří 
v Písku mezi oblíbené sporty, uspokojení kompletní členské základny je tak velmi náročné na prostor i čas. Jak vidí mnohaletý vývoj záměru stavby nového sportovního stánku činovníci a trenéři těchto klubů Miroslav Janovský (basketbal) a Michal Horák (Házená)?

Nová stavba nebo rekonstrukce?

Hlavní trenér několika družstev Sršňů Miroslav Janovský vykonává současně také funkci zastupitele města, do znovu aktuální problematiky tedy nahlíží z obou stran. „Na potřebě důstojného prostoru pro míčové hry v Písku se víceméně shodují všechny politické subjekty, řešení tohoto problému však není v koaliční smlouvě a ani se s ním nepočítá v nově schváleném strategickém plánu," popisuje aktuální stav a pokračuje výčtem doposud prezentovaných možností: „Můžeme postavit novou halu či existuje možnost převodu areálu Sokola na město a jeho následná revitalizace."

Do odhadů časové náročnosti a termínů se Miroslav Janovský příliš pouštět nechce, přesto nastiňuje: „Selský rozum mi říká, že rekonstrukce může začít v podstatě ihned, kdežto nová stavba musí projít celým procesem, který nyní sledujeme u bazénu. Navíc, rekonstrukce se může dělat po etapách, jejichž finanční náročnost bude akceptovatelná pro rozpočet, 
i když budou současně realizovány velké investiční akce."

„S novou halou by vznikl moderní a reprezentativní prostor, bylo by však velmi složité naplánovat časový rozpis tréninků a utkání tak, aby došlo k uspokojení házené, basketbalu, futsalu, florbalu a volejbalu. Zároveň 
s tím dojde k vyprázdnění haly Sokola, která se následně dle mého názoru může dostat do velkých problémů a provoz (natož nějakou rekonstrukci) nebude moci utáhnout. Přitom tyto prostory budou dále nezbytně nutné, protože je zjevné, že se do nové haly všichni nemohou vejít," nastiňuje úspěšný basketbalový trenér možný problém a vrací se k variantě rekonstrukce: „Umím si představit (ale možná jsem naivní), že za řádově menší náklady mohou vzniknout velmi důstojná sportoviště pro basketbal a volejbal (hala), házenou, futsal a florbal (obloukovka) a všestrannost (sokolovna). Ve vzduchu visí možnost využití pozemků za obloukovkou jako parkoviště a zázemí (šatny pro házenou) a tím možnost zastavění proluky před halou, ale nejsem architekt. Nevím, v jakém stavu jsou v hale technologie, kdoví jestli v těch modrých deskách vepředu není azbest atd. Může to zkrátka přinést spoustu komplikací 
o kterých se zatím neví," uzavírá svůj pohled na věc Miroslav Janovský.

Potřebují větší plochu

Představitel píseckého házenkářského klubu Sokola Michal Horák je nekonečnými průtahy zklamán: „Celkem nevím, co si mám o celé záležitosti myslet. Já osobně jsem boj o novou všesportovní halu vzdal po neúspěšném tažení za její připojení k projektu plavečáku," říká svému sportu oddaný trenér a pokračuje výčtem dřívějších událostí: „Zděná hala ze sedmdesátých let, kterou nám tu zanechal minulý režim, rozměry pro sporty vyžadující plochu čtyřicet krát dvacet metrů nemá. Když se stavělo na místním gymnáziu, tak nevím kdo ze strachu, aby tam právě sportovní oddíly nepřekážely, nechal postavit místo jedné velké tělocvičny, která by se dala přepažit, jak je běžné třeba 
v Německu, dvě malé, které jsou prakticky nepoužitelné. Místní Tělocvičná jednota Sokol situaci s chybějící halou 
s plochou potřebných rozměrů řešila zastřešením venkovního hřiště ve svém areálu. Nejdříve nafukovací halou, se kterou obzvláště v zimním období byly dost velké potíže s vytápěním i stabilitou 
v zimních měsících – neunesla tíhu sněhu. Stále se však jednalo pouze o překryté venkovní hřiště. Následovalo rozhodnutí problematický „pytlík" nahradit něčím stabilnějším. Od roku 1996 máme naši slavnou obloukovou halu, což byla sice svým původním určením od výrobce konstrukce určená ke skladování zemědělských plodin, ale různými úpravami, jak když vlaštovka staví hnízdo – vždy, když byly nějaké koruny, něco se přidělalo, se tento objekt v celku podařilo dotáhnout do uživatelné podoby."

O obloukové hale kolují legendy

„Poslední zásadní úpravou bylo léto 2008, kdy jsme se dočkali zarovnání hrací plochy. Po letech, kdy se hraní z kopce v Písku stalo legendární, už konečně zůstalo jen u legendy. S touto úpravou souviselo také položení celkem kvalitního povrchu. Nicméně, k důstojnému prostředí klasické sportovní haly, kde se má hrát nejvyšší soutěž, neřku-li mezistátní utkání, má hodně daleko."
Vyjádření Michala Horáka se může zdát přehnaně útočné, ale na druhou stranu pochopitelné. Házená patří do výkladní skříně píseckého sportu. Sokolky hrají nejvyšší soutěž, místní trenéři vychovali mnoho skvělých hráček. Jaký jiný takto sledovaný sport se může pochlubit pěticí odchovankyň v seniorské reprezentaci? A brzy mohou přibýt další, stačí se podívat na výkony mladičkých dorostenek v interligové soutěži.

Michal Horák pokračuje 
v popisu situace: „Ambiciózní projekt z roku 2006 je definitivně pryč, ale vyhozené tři miliony za projektovou dokumentaci asi také nikoho nemrzí. Stavební prostor je nově přidělen plaveckému stadionu a pokus k němu všesportovní halu připojit skončil na nepochopení některých zastupitelů, kteří se nenaučili počítat, protože jinak by jim došlo, že společné zázemí plavečáku a sportovní haly (šatny, sociály, údržbářský personál atd.), by byla celkem nezanedbatelná úspora v provozních nákladech. Zastupitelstvo působilo dojmem, že nechá halové sporty, které jsou na rozměrech čtyřicet krát dvacet metrů závislé, ať si v klidu v obloukovce za rok oslaví její dvacáté výročí a dále se před hosty ztrapňují chozením do haly ze šaten přes dvůr nebo polonahým běháním ze šaten do sprch po chodbě. Jediné zrcadlo u vrátnice je mezi dívčími kluby v republice další legendou."

Jaký je důvod?

Svůj boj vzdal, ale znovuotevření „případu" vítá: „Je dobře, že otázka všesportovní haly je opět na stole, i když 
o důvodech si můžeme myslet své. Proluka vedle divadla je prostě příliš lákavá parcela. Na druhé straně, ať jsou pohnutky jakékoliv, bylo by nanejvýš vhodné, kdyby se po letech trapasů, například při evropských pohárech, halové sporty v Písku konečně dočkaly důstojného stánku. Člověku zůstává rozum stát nad tím, když jezdí po mistrovských soutěžích či po turnajích a vidí, že jinde (ve srovnatelných destinacích) to jde a v Písku ne," diví se desetiletému vývoji písecký házenkářský patriot.

Dočkají se současní sportovci nových reprezentativních prostor?