„Bylo to velké drama. Konečně jsme s holkama hrály jako tým. Určitě nám pomohly i tréninky, které jsme zefektivnili. To se také projevilo v týmovosti, kdy jsme dokázali hrát pod větším tlakem. Jsem moc ráda, že se nám to podařilo prolomit. I přes dost vysoké vedení soupeřek jsme se dokázali semknout a zápas obrátit,“ komentovala utkání Simona Růžková a odpovídala i na další otázky.

Bylo to utkání dvou rozdílných poločasů. Vy osobně jste v první půli dala jen dva body a v té druhé jakoby ve Vás bouchly saze. Co se dělo o přestávce v kabině?

Zápas se odvíjel hlavně od toho, že v prvním poločase tam Slovance padlo hodně trojek, soupeřky měly úspěšnost šesti košů z devíti pokusů. To nás trochu uzemnilo. Ale bylo jasné, že ve druhé půli jim to takto padat nebude. Naopak my takovou úspěšnost neměli, ale věřili, že se to po obrátce změní. Stejné to bylo i u mě. Jsem ráda, že se to otočilo a byly z toho dost jednoduché koše. Já vlastně nedávala žádný koš z dálky. Důležité také bylo, že se dařilo šance proměňovat.

Jak Vám bylo ve chvíli, když jste minutu a půl před koncem utkání musela ze hřiště pro pět osobních chyb?

Bylo to dost hrozné. Navíc to ani nebylo při obranném faulu, ale při takovém střetu uprostřed hřiště. Sledovat dění z lavičky je o mnoho horší než být přímo na hřišti. Nebylo mi to úplně příjemné, protože si myslím, že to nebyl až takový střet, který by se musel pískat. Myslím si, že podobných sporných faulů bylo v utkání ještě daleko více, kdy se nemuselo pískat.

Posledních čtyřicet vteřin to bylo především o klidu při proměňování šestek. Barbora Suchanová je zvládla skvěle a dala jich pět ze šesti. Jak to prožívá lavička?

Já se raději ani nedívala a vždy se zeptala, jak to dopadlo. Byla jsem nervozní, ale Barča to zvládla krásně.

Dokážete se vžít do kůže hráčky, která šestky v takové vypjaté situaci hází?

Pro ty na lavičce je to hrozné, pro hráčku na palubovce o něco méně nervy drásající. Já předtím proměnila všechny šestky a věřila, že to Barča také zvládne.