Na jihu Čech Reisingerová potvrdila své nesporné kvality. Se šestnácti body byla nejlepší střelkyní svého týmu. Svůj bývalý tým rozhodně nešetřila a díky dvěma úspěšně provedeným trestným hodům v posledních vteřinách zápasu otočila skóre ve prospěch svého současného týmu.

Jaké jsou vaše první pocity bezprostředně po takovém dramatickém utkání?
Mám nádherné pocity. Vyhrát tady o jeden bod, zvláště když jich bylo tak málo, to je příjemné.

Byla jste nervózní, když jste v samotném závěru prováděla rozhodující trestné hody?  Celá hala pískala…
Byl to nezvyklý pocit, ale byla jsem celkem v klidu. Alespoň jsem se o to snažila. Říkala jsem si, že je to jako při tréninku.

Ve Strakonicích jste dlouho působila. Hrála při exekuci roli znalost zdejších košů?
Něco jsem se tu do košů naházela, takže ta znalost zdejšího prostředí mi také trochu pomohla.

Čím to je, že padlo tak málo bodů na obou stranách?
Na koš se střílelo hodně, ale nepadalo to tam. Jak nám, tak ani strakonickým hráčkám. Nevím proč. Třeba já jsem měla asi dvacet střel za dva body a z toho jenom pět úspěšných, což je hrozná bilance. Pod košem se nevedlo ani Lence Bartákové. Bylo to hodně o štěstí. Kdyby se hrálo o pár vteřin méně, mohly vyhrát Strakonice.

Sama se sebou tedy spokojena nejste?
Se svým výkonem nejsem spokojená vůbec.

Byla jste ale nejlepší střelkyní týmu a v poslední čtvrtině to byl váš dobrý výkon, který utkání rozhodl, nemyslíte?
V poslední části hry jsem se přece jen trochu rozstřílela. Začalo to tam víc padat, ale ne, spokojena nejsem.

Po výměně trenérů dosahují Strakonice lepších výsledků. Bylo podle vás znát, že se domácí tým zlepšil oproti prvnímu vzájemnému utkání v Praze?
Ten dnešní zápas byl každopádně jiný. Byl takový nervóznější. My jsme byly zbrklé v útoku, a proto se nám dnes tolik nedařilo. Bylo to takové rozpačité. A jestli jsem zaznamenala u strakonického týmu zlepšení? Ani ne, neřekla bych. Zlepšení bych si představovala jinak.

Jak moc jste byla zklamaná, když jste na poslední chvíli vypadla z nominace na olympijské hry v Londýně?
Koho by to nemrzelo. Připravovala jsem se s reprezentačním týmem tři měsíce a nakonec mi to uteklo o to jedno místo.

Zdůvodnil vám to trenér nějakým způsobem?
Trenér mi to zdůvodnil tak, že nemá adekvátní dvojku, takže musí vzít tři střelné rozehrávačky. Tím pádem jedna dlouhá musela ven. Takže to jsem byla já.

Byly to nervy, sledovat zápasy jen na televizní obrazovce?
Samozřejmě i přesto jsem holkám fandila a na zápasy jsem doma koukala. Pak jsme se byli v Londýně podívat se streetem tři na tři  a měli jsme možnost podpořit holky i na živo. Ale mrzelo mě to, že jsem se do nominace nedostala.

Po vítězství ve Strakonicích vysokoškolačky poskočily na páté místo a zdá se, že play -off by vám již nemělo uniknout…
Doufám, že ty zbývající zápasy odehrajeme tak, abychom hrály play-off. Nevyšel nám zápas s Pardubicemi , ale teď už bychom měly všechno vyhrát. Tedy alespoň zápasy, které bychom měly vyhrát. Nemyslím zápasy s USK Praha nebo s IMOS Brno. S těmi to bude těžké.

Jakého soupeře by si basketbalistky VŠ Praha přály pro čtvrtfinále?
Kohokoliv kromě USK Praha a IMOS Brno (smích). Musíme se umístit tak, abychom na tyto týmy nenarazily.