Jako generální manažer BK Strakonice Eduard Gaisler zůstává. Ale přece jen v jeho práci dojde k jedné změně. Končí jako manažer extraligového ženského A-týmu a přesune se k mládeži. K áčku bude tedy klub hledat nového člověka. Eduard Gaisler v rozhovoru pro Strakonický deník vysvětlil důvody tohoto kroku a zmínil, že by si na tento post přál člověka z místních poměrů. Uvedl to po úterní tiskové konferenci, na které vedení klubu potvrdilo, že půjde i do nové sezony nejvyšší soutěže žen.
Bylo rozhodnutí skončit jako manažer A-týmu žen takového rázu, že jste nad ním přemýšlel dlouhodobě? Jaké byly vaše důvody?
To rozhodnutí vyplynulo z mých „bojů" proti tomu, když se zpoplatnila hala pro osmnáctileté hráčky. Ty sice stále hrají v mládežnické kategorii, ale městem jsou brány jako dospělé a musí tedy platit. Tohle považuji za naprosto nemorální, v celorepublikovém systému podpory talentované mládeže za nepřístojné. To byl první impuls. Tím druhým byla nekomunikovatelnost a odmítnutá sounáležitost té historie, úspěchů a reprezentace klubu radnicí, která to hodila za hlavu. Tím však myslím i práci mých předchůdců, kteří se na tom podíleli. Nechci stát v cestě třeba lepším zítřkům. Je to o lidech, já jsem k tomu přistoupil osobně.
Takže si myslíte, že podpora nepodpora ze strany radnice může být dána opravdu vaší osobou?
Ta otázka je položená špatně. Tady žádná podpora v tuto chvíli není! Musíte mi tedy říci, co je to konkrétní podpora radnice. Já říkám, že žádná není a řekl jsem to ve všech minulých vyjádřeních – je horší než za minulého vedení radnice! Ve Strakonicích sport není podporován žádnou cestou.
Jak bude vypadat náplň vaší práce nyní?
Potenciál mé práce bude zachovaný, ale bude směřovat k mládeži. Ovšem snaha o větší průbojnost klubu musí být dána mým nástupcem. Jinak máme připravený jeden projekt, který jsme už rozjeli – je to Talent jižních Čech. Zaměřujeme se v něm na hráčky, které přicházejí z přípravky. Pak je to zintenzivnění práce pro zajištění mládežnických týmů nejen na republikové úrovni, ale má představa je i mezinárodní. To zde dosud nebylo, účast na mezinárodních turnajích. To bych chtěl také zlepšit. A v neposlední řadě je to zastoupení počtu reprezentantek v mládežnických kategoriích, to je obrovsky důležité minimálně zachovat. Musíme rozvíjet spolupráci s reprezentačními trenéry na úrovni mládeže, ale také u kategorie žen.
Co se týče vašeho nástupce u družstva žen, byl už někdo osloven? Či stále hledáte?
Zatím mi není nikdo znám.
Máte nějakou konkrétní představu, kdo by to měl být? Jestli musí být z basketbalového prostředí, nebo jsou důležité hlavně manažerské schopnosti?
Jsem přesvědčen, že by to měl být člověk z místního prostředí. Ale také si musíme říci, za jakých podmínek to bude ochoten dělat. Já i prezident klubu Miloš Balák jsme v neplacených funkcích. Trošku se bojím, že ten člověk nebude tak zapálený do tohoto sportu, aby ho dělal jen čistě ve svém volném čase. Pokud to bude člověk, který funkci bude chtít dělat profesionálně, pak se samozřejmě budeme muset zmínit také o nějakém finančním zajištění, což bude předmětem dalšího jednání. Anebo to bude člověk našeho zrna a půjde to ve stejných kolejích, akorát bude z místních poměrů. Opravdu v tuto chvíli nevím a je zbytečné spekulovat.
Jste připraveni na variantu, že byste nikoho nenašli? Co by pak bylo dál?
To si řekneme třeba až v září…
Jaké léto letos oddíl čeká ohledně přípravy na novou sezonu?
Myslím, že to je spíše otázka pro trenéra.
Je podle vás reálné, aby se klub vrátil do bojů o play off?
To vyplyne z kvality ostatních týmů v soutěži. Pokud i některé další celky půjdou naší cestou, tak se zredukuje počet zahraničních hráček, šanci dostanou české mladší hráčky. A tam se potom uvidí výkonnostní a dovednostní rozdíl. Jsem přesvědčený a souhlasím s tím, co řekl asistent trenéra áčka Jiří Johanes, že náš tým je kompaktnější než v minulé sezoně. Hlavně tím, že už víme, co nás čeká. Družstvo má širší základnu, širší počet hráček. A máme ještě výhodu, že se může do budoucna posílit.
Takže to vidíte optimističtěji než v předchozím ročníku?
Vidím to velmi optimisticky. Máme už zkušenosti po manažerské stránce, ale i po herní. Je to diametrální rozdíl, pro mě hlavně v té psychické stabilitě. Loni jsme do toho všichni najednou spadli, dnes už víme, co nás čeká. Začátek nebyl tehdy jednoduchý, ale za ten výsledek to stálo. Jsem šťastný, jak to dopadlo. Ve druhé polovině soutěže pro mě bylo velmi pozitivní vidět hráčky, jak jdou výkonnostně nahoru.