Trenérku Hanu Novotnou spolupráce Preziosek s profesionálním fotografem zaujala. V plánu byly jen hromadné snímky a portréty – vše se však zvrtlo. Z dvou hodin bylo celé odpoledne, akrobatické záběry nyní ozvláštňují kalendář. „Překvapilo mě, jak David dokáže zastavit pohyb,“ popisuje Novotná. Fotograf se prý na svět dívá jinýma očima. „Umí se rozhlédnout a najít místo, kam byste nikdy nešli. Objeví pro vás nový svět.“

Omšelý prostor pod mostem vedoucím přes Závišínský potok se na malou chvíli proměnil v ateliér. Graffiti, odpadky a akrobatky… „Zaujal mě kontrast hezkých holek a streetartového špinavého místa. Všechno do sebe nějak podivně zapadalo,“ vypravuje Kratochvíl. Na rozpaky naráz nebyl čas, ledy se prolomily. „Vzal jsem dvě holky stranou, že si něco vyzkoušíme. Najednou se na ně nabalily ostatní. Spontánní focení, o to bylo hezčí.“

Dívky února vystřihly Araba

Kalendář tvoří tři části. První obsahuje týmové snímky a koláže portrétů. Druhá představuje sólistky v soutěžních kostýmech. Třetí je (pro nezasvěcené) nejzajímavější, dominuje jí gymnastika a akrobacie.

Anežku Bolinovou, Elišku Pekárkovou a Natálii Troníčkovou lze označit za Dívky února. Běžnému smrtelníkovi se tají dech, ony však „Araba“ za složitý skok nepovažují. „Je to taková hvězda bez rukou,“ charakterizuje Bolinová. „Než se ho naučíte, tak z něj máte respekt, pak už je to v pohodě. Dneska nad ním nepřemýšlím, a skáču.“ Sladit se bylo údajně složité. Šestnáctiletá mažoretka přípravu „odskákala“, fotograf ji po několika esteticky nevydařených pokusech vyslal na druhý břeh potoka. „Odstrčená jsem se tam necítila,“ culí se Anežka. „Měla jsem tam alespoň dost prostoru. Holky se na sebe mačkaly a já se nemusela bát, že se s nimi srazím.“

O tři roky starší mistryně světa ve cvičení s pompony přistupovala k akci nejprve chladně. „Říkala jsem si, že to bude takové klasické focení. Člověk si stoupne, usměje se a vyletí ptáček,“ líčí Pekárková. „Když vás ale fotí někdo, kdo ví co chce a má skvělé nápady, je to pro vás přínosné i zábavné.“ Práce na portrétech Elišku ještě nenadchla, akrobacie ji však strhla. „Společné fotky s Natkou a s Anežkou jsou naprosto skvělé. Máme vzpomínku na celý život.“

Do pracovny i na toaletu
Kam s kalendářem? Všichni oslovení měli jasnou představu. Trenérka Hana Novotná jím ozdobí kancelář. Tráví v ní nejdelší část dne, bude tak mít „své“ Preziosky stále nejen v srdci, ale i na očích. Natálie Troníčková ho vystaví v obývacím pokoji. Na snímky je pyšná, proč se o pohled na ně nerozdělit s celou rodinou i návštěvami. Další dvě dívky zvolí méně dostupné prostory – Eliška Pekárková svůj pokoj a Anežka Bolinová studovnu. Fotograf David Kratochvíl výrazně kazí vážnost ankety. Všechny kalendáře totiž umisťuje na toaletu. Stejnou rodinnou tradici může (žel) potvrdit i autor těchto řádků.

Zatímco oběma zmíněným dívkám objektiv nevadí, Natálie Troníčková se před ním necítí komfortně. „Na focení jsem přišla hlavně kvůli holkám,“ prozrazuje patnáctiletá sportovkyně. Při portrétech se trochu trápila s výrazem, ale závěrečná fáze naplno odhalila její přednosti. „Mohla jsem skákat a dělat to, co mě nejvíce baví,“ říká. Její slova podtrhuje fakt, že snímky umístila na Instagram, kde zaznamenaly veliký ohlas. Možná i to motivovalo Troníčkovou k závěrečné větě: „Kdyby byla možnost, určitě bych si focení s Davidem ráda zopakovala.“

Ta šance existuje. Dáli Bůh a covid-19, plánuje tahle parta ještě jedno setkání. Jaro či léto 2021 – více času, kostýmů i lokací. Později snad dokonce výstava. Desítky plánů, stovky nápadů. Ale o nich zas někdy příště.