„Máme jedno ženské a dvě mužská družstva a v obojích jsme několikanásobní mistři republiky. Letos jsme v mužích jako první český mančaft vyhráli 39. ročník mezinárodního jihočeského poháru. Až dosud totiž pokaždé vítězila zahraniční mužstva,“ řekl předseda oddílu Václav Pártl.
Metanáři nezávodí pouze v Čechách. „Jezdíme i do Rakouska a Německa, kde tento sport provozují daleko masověji,“ zmínil se. V Rakousku je metaná, co do počtu registrovaných hráčů, třetím nejrozšířenějším sportem. Jen pro srovnání v České republice je registrovaných 530 hráčů a v Rakousku 130 000. „Možná právě proto jsou Rakušané nejlepšími metanáři na světě. Po nich jsou Němci, pak Italové, my, Švýcaři a Slovinci,“ poznamenal.
Členstvo v metanářských oddílech většinou tvoří „rodinné týmy“. Protože časem rodiče přitáhnou i vlastní děti. „S metanou se u nás začíná kolem třinácti let, ale kolem osmnácti je velká úmrtnost, protože mladí jdou studovat, stěhují se do jiných měst a na sport už není tolik času.
K vítězstvím mají podmínky
V čem tkví umění vítězit? V tréninku, přesnosti, odhadu? „Ve všem. Ale trénink je na prvním místě. Rychlost kotouče – šajby – se dá upravit. A to výměnou umělohmotných desek na spodní straně, které mají rozdílné vlastnosti. Tvrdý materiál kotouče se posunuje rychleji, měkký pomaleji. Během závodů pak záleží na taktice hráče, kdy desku vymění. I povrch je však různě „rychlý“. Jiné vlastnosti má asfalt, jiné ledová plocha.
Metaná je sportem, který se hraje celoročně. „My máme tu výhodu, že nám obec v roce dva tisíce čtyři postavila sportoviště s venkovním hřištěm i krytou halou,“ dodal Václav Pártl.
Na dorost si zatím Slavoj nestěžuje. Mají své juniory, ze kterých doplňují dospělácká družstva.
