Zimní přípravu prodělal házenkář Jaroslav Dušek ve Strakonicích. Jaro ale začal v dresu Starého Plzence poté, kdy došlo k ukončení spolupráce ze strany jihočeského oddílu. Jako soupeř se vrátil do strakonické haly poměrně brzy, v sobotu 19. března. A pomohl k překvapivému vítězství Starého Plzence 25:22 dvěma góly. Pro tým od Otavy to byla druhá porážka v sezoně doma a třetí v I. lize doma celkem. Ačkoliv po veřejném vyjádření Jaroslava Duška k odchodu ze Strakonic plály emoce, zápas se odehrál naprosto v korektním duchu. I když ještě nedávno strakonického hráče vítal v hale transparent: Jardo, vítej „doma".

Povedlo se vám s Plzencem překvapit. Kromě Náchoda ve Strakonicích dosud v první lize nikdo nevyhrál. Jak jste to prožíval v dresu soupeře?
Je to super. Jeli jsme sem 
s cílem odehrát dobrý zápas. Chtěli jsme to Strakonicím co nejvíce znepříjemnit, protože se netají tím, že chtějí soutěž vyhrát. Po tomto utkání to považuji za vyřízené. Řekli jsme si, že jako celý tým budeme šlapat, soustředili jsme se jen sami na sebe. To podle mě rozhodlo. Celý druhý poločas jsme bojovali a domácí si mysleli, že když už vedli
 o sedm gólů, že je rozhodnuto. Ale nebylo.

Na začátku druhé půle vytáhli Strakoničtí vedení už na 18:11, zdálo se být rozhodnuto. Co se stalo, že ve zbývajícím čase dali jen čtyři góly a vy jste otočili?
Nám se to samé stalo ve Dvoře Králové. Vedli jsme tam stejným rozdílem, ale ten zápas jsme ztratili. Utkání trvá prostě šedesát minut! Říkal jsem klukům, že Strakonice na konci trošku odcházejí fyzicky, takže jsme se je snažili agresivní obranou držet stále pod tlakem. To se nám vyplatilo a ukázalo se to nakonec jako rozhodující. Navíc nám v závěru pomohla nedisciplinovanost domácích, kdy se necelé dvě minuty před koncem duelu nechal soupeř za nesportovní chování vyloučit. Moc nám to ten konec ulehčilo.

Čekalo se asi, že zápas bude vyhrocený poté, co jste veřejně promluvil o svém konci v týmu Strakonic. Ale proběhl naprosto v klidu a férově.
Líbí se mi ten transparent, který tady visí (Jardo, vítej „doma" – pozn. redakce). Ten mě obrovsky povzbudil, abychom se s klukama ještě víc semkli a ukázali Strakonickým, že nejsou neporazitelní a že na sobě musí hodně pracovat. Ta vyjádření beru tak, že jsem otevřeně řekl svůj názor. Nebyl to útok na nikoho, na rovinu jsem jen řekl, co si myslím, protože takový jsem. Radši budu litovat něčeho, co jsem udělal, než něčeho, co jsem neudělal. Nemám čeho litovat. Domácí fanoušci byli úžasní, nebyla žádná nevraživá atmosféra, utkání proběhlo naprosto korektně. To mě potěšilo. Budu odsud odjíždět jen s dobrými vzpomínkami.

Jak vnímáte svoji bilanci v zápase? Z prvních tří střel jste neuspěl, až pak jste se dvakrát prosadil…
První střela šla do tyčky, to je buď štěstí, nebo smůla. Při té druhé jsem chytil pozdě balon a Honza Misař si tam nohou ve víku počkal, musím jen smeknout nad jeho úžasným zákrokem. Tu třetí střelu, kdy mě opět vychytal, si nepamatuji. Jinak úvodní gól jsem dal na první tyč Honzovi Misařovi a druhý na dlouhou tyč Kubovi Jarešovi.

Jak jste se podílel na taktice pro zápas vzhledem k tomu, že jste Strakonice dobře znal?
Nebudu lhát, že bych klukům nic neřekl. Byl bych hloupý, kdybych po tom lehkém mediálním popichování neřekl, jak Strakonice hrají. Domácí na to ale byli připravení, protože signály si neukazovali, ale říkali si je dopředu. Takže kluci na ně stejně reagovali až později. Na začátku nás Strakonice překvapily, nehrály úplně svou typickou hru. Ke konci, kdy se rozhodovalo a domácí hráči byli pod tlakem, vytáhli svoje střely, na které byli naši brankáři připraveni.