V jeho čele je letos po dvou závodech talentovaná rakouská pilotka hájící barvy jihočeského týmu Motosport Chýnov Elena Kapsamerová (19 let). Účastnice světového šampionátu po druhém místě v Horažďovicích dokázala ovládnout obě jízdy druhého podniku v Jiníně a na čele průběžné klasifikace má čtyřbodový náskok na druhou Kristýnu Vítkovou.

Motokros je pořád ještě pro dívky dost netradiční sport. Proč jste si ho vybrala?
S motokrosem jsem vyrůstala, protože můj otec závodil. Jezdil na hobby úrovni.

Hrála jste si jako malá spíš s autíčky než s panenkami?
Dobrá otázka! Nicméně hrála jsem si jak s panenkami, tak i s autíčky (úsměv).

V kolika letech jste poprvé sedla na motorku a kdy jste jela svůj první závod?
Poprvé jsem jela na motorce ve třech letech. První závody jsem absolvovala, když mi byly čtyři. Shodou okolností na těchto závodech tehdy poprvé startoval i dnes už slavný závodník a můj krajan Rene Hofer.

Jak vás berou v depu i přímo na trati kolegové motokrosaři muži ? Nesou těžce, když je třeba při společném závodě porazíte?Mám v depu hodně dobrých kamarádů, především pak mezi závodníky, se kterými trénuji. Obecně se považuje za normální, že by měla být v motokrosu děvčata ve výsledcích až za chlapci. Proto občas bývají souboje na trati s klukama dost tvrdé. Ale pokud je vše v rámci fair play, pak je to v naprostém pořádku.

Bojí se o vás rodiče, nebo vás naopak podporují?
Ne ne, rodiče strach ani moc nemají, protože už dělám tento sport poměrně dlouho. Naopak, podporují mě v motokrosu, jak jen to jde. A to jak na trati, tak i mimo ni.

Jaké jsou zatím v motokrosu vaše největší dosavadní úspěchy?
Za své největší úspěchy považuji čtyři vyhrané jízdy v mistrovství Evropy žen, jedenácté místo ve světovém šampionátu a samozřejmě také dvě celková vítězství v závodě mezinárodního mistrovství České republiky žen. Spokojena jsem byla i se svým výsledkem na závodech v USA, tehdy to navíc bylo po zranění.

Dá se porovnat kvalita ženského motokrosu v Rakousku a České republice?
Bohužel ne… V Rakousku jsou zhruba jen tři až čtyři rychlé dívky. V České republice je sportovní úroveň třídy žen daleko vyšší. Také proto sem jezdíme na závody.

Jak vznikla spolupráce s týmem Motosport Chýnov a jste v týmu spokojena?
Když mi bylo nějakých třináct let, měli jsme zájem startovat na motokrosových závodech v České republice. Tehdy nám bylo u nás v Rakousku doporučeno, abychom se spojili s Evženem Zadražilem z Motosportu Chýnov, který nám pomůže vyřídit věci kolem závodů. Je daleko jednodušší, když se v cizí zemi s někým domluvíte. Se spoluprací s chýnovským klubem jsme spokojeni, tým nás částečně podporuje i finančně a pomáhá nám s veškerými organizačními záležitostmi spojenými se závoděním v České republice. Kdykoli jsme cokoli potřebovali, vždy jsme se mohli na tento tým plně spolehnout.

Je pro vás lákavé vybojovat poprvé titul mistryně České republiky?Pochopitelně, že je to pro mě lákavé! Je to velká výzva, protože například Kristýna Vítková, Lucie Simonová, Barbora Laňková, Sarah Schnelzerová a Jana Antošová jsou pro mě velkými soupeřkami. Problémem ale bude termínová kolize s mistrovstvím světa.

Kalendář světového šampionátu vám neumožní absolvovat kompletní seriál mezinárodního mistrovství České republiky?
Bohužel budu muset vynechat Kaplici, protože termín tohoto závodu koliduje s mistrovstvím světa v Turecku. To mě mrzí dvojnásob, protože kaplická trať je pro mě takt trochu domácí. Ale všechny ostatní závody určitě pojedu.

Berete výhru v Jiníně jakou určitou satisfakci za uplynulý rok, když jste po těžkém zranění opouštěla areál ve vrtulníku?
To každopádně! Moc jsem se z vítězství těšila, protože už loni jsem byla v Jiníně nejrychlejší, jen jsem tehdy bohužel po pádu nemohla vidět cílovou vlajku…

Kam sahají vaše ambice v mistrovství světa?
Letos se zatím ještě žádný závod světového šampionátu žen nejel, takže je těžké soudit, jak si budu ve světové konkurenci stát. Určitě ale ze sebe vydám v každém závodě vše, co ve mě je, a uvidíme, jaké se dostaví výsledky.