Její výkon je třetím nejlepším v historii kraje za 5:01,49 Aleny Benešové z roku 2013 a 5:05,02 Marcely Šmídové z roku 1985!
Ve stejném záodě mužů obsadil Jiří Václavík (PlČB) osmé místo výkonem 4:52,43. V dopolední rozplavbě ale dokázal 4:46,93, v kraji letos druhým nejlepším a v historii kraje jedenáctým.
Ve finále na 100 prsa stihla Sofie Nezvalová (PlČB) 7. místo časem 1:15,24.
Z dalších časů rozplaveb: 50 znak 14. Marešová 32,20, v semifinále 9. za 31,75, 11./první 15letý Jan Brůna (PlČB) 28,40, v semifinále 16. za 19,47, 400 PZ 22. Lucie Furchová 5:32,76, 41. Linda Čeňková (JH) 5:50,32, 14. Jan Zástava 4:53,65, 200 kraul 25. Brůna 2:02,61 - letos nejl. v kraji, 31. Marek Matoušek 2:03,63 - třetí.
Ze šampionátu se tak Jihočeši vracejí bez medaile, s pěti čtvrtými místy (Marešová 400 PZ, 200 znak, Václavík 200 motýlek, Nezvalová 200 prsa, Ondřej Zach 1500 kraul).
Z atletiky
V pondělí 4. července začne ME dorostu v Jeruzalémě. Lurdes Gloria Manuel z VS Tábor čeká hned první den v 10.45 rozběh na 400 m. Pokud postoupí, v úterý v 9.40 poběží semifinále.
Poklony Hedě Řepové
Jak jsme zaznamenali, Heda Řepová z Č. Budějovic oslavila v neděli 90. narozeniny. Na naši informaci se ozvalo několik pamětníků.
Podle historika a kronikáře Jana Schinka to byla pozoruhodná doba, "možná budějovická doba Hedy Řepové," jak hned sáhl po licenci pamětníků. "Uměla se postavit ke každému sportu, panovala doba všestrannosti (ve sportu i v civilní profesi)."
Přidal i trochu osobních vzpomínek na královnu sportů té doby. "Když jsem se jako žák VIII.C školy v České ulici přihlásil do Školy sportovního dorostu Karla Jíravy (ze třídy také Pavel Brůžek, Karel Adam, Franta Jodl, Vláďa Uhlíř), zastihl jsem na stadionu Slávu Cibocha, jak skáče tyčku na bambusu, přičemž za pár dní překonával čs. rekord v oštěpu. Karel Jírava zapíchl na rekordní metě praporek a Slávek ho přehazoval. Ale bylo to s otočkou, už tehdy zakázanou. Oštěp někdy létal až na východní tribunu, jak potvrzuje třeba Zdeněk Škrov… Slávek pak přesídlil do loděnice. Na Dlouhé louce hrál fotbálek asi 40 let, jezdil na kole, neztratil se v basketu…"
A pokračuje: "Trenéři Luboš Koczka a Boby Janeček prosazovali všestrannost. Kvůli Bobymu jsem musel dělat salta dopředu (salta nazad jsem odmítl, přesněji - ztratil jsem se v jiném koutě stadionu). Jasně, museli vidět a vědět, že z mnohých z nás špičkový atlet nebude. Ale dovedli jsme se jako Heda Řepová postavit ke všemu, co souviselo se sportovní kulturou.
Pamatuji, že nás Luboš Koczka nutil k akrobacii na bradlech. Později na VŠ jsme měli předvést na bradlech sestavu. Udělal jsem sklopku, pár hupů a zakončil roznožkou přes obě žerdi. Asák jen zíral, ale mně to připadalo normální.
Připojuji se ke gratulacím k výročí Hedy Řepové. Řekl bych, že když projde za den 35 km Novohradskými horami, má v sobě pořád mládí z té naší zlaté všestrannosti na atletickém stadionu…"
Na jeho slova reagoval pan Karel Řepa "naprostým souhlasem" a přidal se jako gratulant. Připojil také jednu osobní vzpomínku.
"Když jsem v roce 1971 hned po škole, 5. července, nastoupil do SBČS a pokoušel se pochopit, co mám vlastně při kontrole směnárenského deníku zjišťovat, přišlo mě navštívit mírně odrostlé děvče, sedlo mi na stůl a zeptalo se: ,Děláš ňákej sport?´ - Šachy mi neprošly a na pink jsem dostal strohou odpověď: ,Máme Lálíka Vávrů, řeknu mu, aby tě vyzkoušel.´ Tak jsem se poprvé setkal se jmenovkyní… To děvče bylo tehdy asi padesátileté. Za těch 30 let, co jsem pobyl za mřížemi (trochu ve mně hrklo, jestli snad neseděl, než mi to Schinko objasnil - pozn. editora), jsem měl dost šancí poznat, co znamená všestrannost… V soutěži o nejvšestrannějšího sportovce (desetiboj) SBČS, posléze KB, Heda pravidelně vítězila a dávala ,na zadek´ svazačkám o 30 a více let mladším. Díky Hedě jsem poznal i sportovní dlouhověkost - s již zmíněným Lálíkem Vávrou jsem hrál pink, i když mu bylo přes 80, totéž s Rudou Kroutlem, Jindrou Peřinkou, Milanem Hönigem (v listopadu mu bude 90) a dalšími univerzálními sportovci, kterým šlo, na co sáhli…
Takže Hedo, moooc dík a drž se!"
Historik a pamětník všeho Jan Schinko pak vysvětlil, že Karel Řepa byl ředitelem banky v Krajinské plus mínus právě těch 30 let. V přízemí do Krajinské jsou silné mříže, ten pobyt za nimi určitě situoval sem. A nebyl by to pamětník Schinko, kdyby k té budově nepřidal svou historku. "Mezi okny jsou sochy lvů. Mám dojem, že jednou hokejista Pepík Buřič si na jednoho z nich vylezl a něco ,nevhodného´ vykřikoval. Měl potom nepříjemnosti…"
A dodal z jiného soudku, jak lecos bývá někdy jinak. "Duplantis je tyčkař (616 cm) od narození. Pamatuji, že jsme se na tréninku lopotili na 170 cm, stradlem a horajnem. Šel okolo Pepík Hamáček z volejbalu, skočil si to nůžkama a šel dál…"
Tak Hedo a vy všichni kluci, co hodně pamatujete, držte se! Dobře se čtete a posloucháte!