O tom, že je možné získávat sportovní vavříny i přes zdravotní hendikep, svědčí úspěchy třiatřicetiletého paralympionika Jiřího Ježka, který v jedenácti letech přišel po autonehodě o podkolení část nohy.
„Měl jsem štěstí, že mě od mala rodiče nutili ke sportu. V pozdější době mi byli oporou trenér a manželka,“ řekl na sobotním otevřeném mezinárodním mistrovství ČR v cyklistice hendikepovaných sportovců paralympionik, vítěz ze Sydney a Athén Jiří Ježek.
Chce to hodně vůle a tvrdý trénink. „Já mám to štěstí, že se cyklistice mohu věnovat profesionálně,“ řekl. Denně najede kolem sta kilometrů a součástí sedmihodinového tréninku je i posilování. „Devadesát procent závodů odjezdím se zdravými sportovci, abych tím překonal svůj hendikep,“ dodal.
Na hajanském pětikilometrovém okruhu závodili vedle českých cyklistů i Němci, Holanďané, Dánové a Lotyši. V sobotu se jela časovka, v neděli hromadný závod.
„To, že tu je tolik cizinců, je zásluhou dlouholetého přátelství s blatenskými tricyklisty,“ poznamenala za organizátory Hana Kolínská. „Jezdím patnáct let, přes léto venku, v zimě trénuji doma na válečcích. K tomu si přibírám ještě plavání. Spousta lidí si myslí, že sportovat nejde, tak jim musíme dokazovat, že to jde,“ řekl usměvavý Matthias Neumann z (38) Německa.
Z třiačtyřiceti účastníků měli dva závodníci „handbike“ tříkolku na ruční obsluhu a 14 tricykl – tříkolku. Upravené závodní „stroje“ stojí od 80 do 150 tisíc korun. „Dosáhnout úspěch je ale také otázka peněz. A ne každý postižený má takové finanční zázemí, aby docílil toho, co chce,“ řekla Ilina Ondráčková z Liberce.
