O pozitivech uplynulé sezony, amerických posilách – proč se prosadila jediná – a plánech do dalšího ročníku.

Před sezonou jste říkal, že budete hrát o udržení. A hráli jste. Není ve vás ale přece jen zklamání, že jste se neprobojovali do play off? Ta šance byla reálná…

Bylo to zklamání. Bohužel byly zápasy, které nám nevyšly. Namátkou mě napadá zápas v nadstavbě doma se Slovankou Tábor, kdy jsme prohráli o pět bodů, doma Sparta, před koncem roku v základní části Olomouc. To byla utkání, která nás bohužel srazila zpět do play out. Naštěstí jsme ho vybojovali nad Olomoucí v poměru 3:1. Musím říct, že Olomouc byla letos silnější než loni, ty zápasy byly mnohem těžší. Na druhou stranu musím dodat, že to, jak je nastavena I. liga, a to zejména hra o udržení, není úplně férové. Olomouc měla za celou sezonu jedinou výhru, my sedm. Já bych si spíše dovedl představit model, kdy poslední hraje s vítězem druhé ligy. My to ovšem nezměníme a musíme hrát tak, jak jsou pravidla nastavená. Koneckonců jsou pro všechny stejná.

Výkony družstva byly jako na houpačce. Ať už v základní části, nebo v nadstavbě.

Tým je velmi mladý. A jak to bývá obecným pravidlem u mladých hráčů nebo hráček, ty výkony jsou nevyrovnané. Další velký problém: snad ani v jednom utkání jsme nebyli kompletní, a to kvůli dlouhodobým zraněním klíčových hráček. Jako třetí důvod vidím to, že se nám nepodařilo doplnit tým o podkošové hráčky.

Našel byste i přesto na této sezoně nějaké pozitivum? Vyzdvihl byste někoho?

Určitě jsem velmi rád, že se nám podařilo družstvo doplnit o kvalitní rozehrávku. Děvčata ročníku 1986, která loni také nesla do určité míry na bedrech ligovou zátěž, se stala oporami týmu. Tím myslím především Podskalskou a Drachovskou. Zmínit musím i návrat Jarky Bernasové, která do týmu přinesla bojového ducha, to byl také jeden z důležitých atributů předváděné hry. A vůbec bojovnosti týmu. Jára je opravdu kapitánka, jak má být. Holt ale patří všem hráčkám. Jak už jsem řekl, důležitá pozice byla na rozehrávce v podání Urbanové, která měla vynikající výsledky například proti Hradci Králové, to byl jednoznačně její zápas.

Pozitivem je jistě také to, že se podařilo zapracovat dorostenky. Hodně o sobě dala vědět především Tomanová, několik šancí dostala i Lukešová.

Za to jsem velmi rád. Daří se je zapracovat velmi úspěšně, což tady nebývalo za minulého trenéra ještě tak úplně zvykem. Odehrály poměrně dost minut a výrazně se zlepšily.

Už jste uvedl, že se vám nepodařilo přivést podkošovou hráčku. Chtěl bych se také zmínit o amerických posilách, které jste přivedli. Ze čtyř se prosadila jediná, a to Demoya Williamsová. Proč?

My jsme se poprvé nějakým způsobem snažili hledat někde jinde než v České republice. Hledali jsme v zahraničí. Co se týče těch blízkých států, tam se nám nepovedlo najít podkošovou hráčku, která by svojí kvalitou odpovídala reálným ekonomickým možnostem klubu. Proto jsme se poohlédli v USA, kde je nabídka poměrně široká. Optimální a nejlepší variantou pak je, když můžete odletět a tu hráčku sledovat v několika zápasech. My jsme toto neudělali. Vycházeli jsme z videozáznamů. Řekl bych, že se nám povedli dvě hráčky: Fackrellová a Williamsová. Fackrellová se však zranila a odjela se léčit domů. To ale byla opravdu výborná hráčka. Takže se dá říct, že se nakonec prosadila jen Williamsová. Ještě bych podotkl ke Cainové, že ta sem přijela z pedagogických důvodů. A při tom u nás začala hrát. Tu jsme ani nebrali jako posilu. Prostě jsme jí umožnili tady hrát.

Takže jste nakonec byli spokojení? Nehodnotíte to nijak negativně?

Když to shrnu, získali jsme tím obrovské zkušenosti. Naštěstí nás to nestálo tolik peněz a vrátilo se nám to ve Williamsové, která byla výraznou posilou hlavně pod košem v doskocích. Hlavní problém těch hráček byl v tom, že neměly fyzickou kondici. V Americe se hraje přes léto, kdy je u nás přestávka. A vyjma WNBA, nejvyšší ženské soutěže, kde probíhá příprava celoročně, se ty celky nepřipravují. Je to víc o hře než o tréninku. My jsme ty hráčky kontaktovali na podzim, takže proto tam byl problém se slabou kondicí. Je to ponaučení pro příští sezonu. Pro tu počítáme opět s Williamsovou, která má zájem u nás pokračovat. Musí s týmem ale v létě absolvovat tvrdou kondiční přípravu.

Nelze nezmínit, že očekávání nesplnila Kellyová, která byla tak trochu raritou. Nebylo její angažování přece jen šlápnutím vedle?

Víte, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Jak jsem říkal, optimální variantou je, pokud můžete tu hráčku osobně sledovat. Ale nebyl ani čas. Bohužel jsme dali na doporučení agenta a je to pro mě takový signál, že se jim nedá úplně věřit. Naše zkušenost taková je. Tím nechci říct, že jsou všichni stejní.

Kdy jste v sezoně prožil největší zklamání?

Když jsem věděl, že budeme hrát play out. Věřil jsem totiž pevně celou sezonu, že se mu vyhneme. Ať byly jakékoliv výkyvy. Nepovedlo se, nedá se nic dělat. Důležité bylo, že to hráčky dokázaly zvládnout.

Byl jste naštvaný, nebo převážily objektivní příčiny toho, proč jste museli do play out?

Objektivní příčinou jsou ekonomické možnosti klubu. A ty se výrazně oproti loňsku nezměnily. Trochu k pozitivnímu se změnily, ale jsou to krůčky. Konkurence je obrovská a mimo Trutnova a nás se liga hraje v krajských městech. Ty kluby dostávají přímé podpory od státní správy. Nejsou to podpory symbolické, jsou v řádech milionů. A to probíhá i v Trutnově. Tady tato podpora není. A podle toho je postavený i ten tým. My jdeme tou cestou, že se snažíme dostat dorostenky do ligy dříve, než je jinde obvyklé. Ale myslím si, že je to pro ta děvčata dobře a pomáhá jim to v růstu.

Teď už k příští sezoně. Co kádr, trenéři, ambice?

Trenérské obsazení zůstává prakticky stejné, ještě může dojít k doplnění o jednoho z asistentů. To je věc, která se bude rozhodovat někdy na konci léta. Hráčský kádr zůstává stejný, nikdo neodchází. Mimo dorostenky Ovsíkové, které jsme učinili nabídku, ale z rozhovoru s jejím otcem jsem nabyl přesvědčení, že jeho cíl je, aby odešla.

To by byla velká škoda. Právě ona byla klíčovou hráčkou v odvetách play out v Olomouci. Ve třetím utkání byla i nejlepší střelkyní.

Snažili jsme se celý rok, aby hrála ligu. Narazili jsme však na odpor jejího otce, který nechtěl, aby hrála. Důvody? Nechtěl bych se k nim teď vyjadřovat, musíme si to ještě podrobně rozebrat. Takovým ztrátám chceme do budoucna zabránit. Něco podobného byla kdysi i Darina Johnová.

Zpátky ještě k příštímu ročníku. Základ kádru máte. Ale pokud by se neměla opakovat situace z předchozích dvou sezon, kdy jste bojovali o udržení, musíte tým posílit.

O posílení ještě nebudu mluvit konkrétně. Přestupní období končí na konci května, jednáme ještě s pěti šesti hráčkami, z nichž dvě už máme prakticky domluvené. Jde o zkušené hráčky z prvoligových týmů. Pokud budeme počítat i s dorostenkami, kádr by měl mít okolo čtrnácti patnácti hráček.

A cíle? Nebo ty si stanovíte až po prodělání přípravy?

Bude to samozřejmě závislé na tom, které hráčky přijdou, nebo nepřijdou. Každopádně jestli jsme v loňském roce říkali, že chceme ligu udržet, tentokrát si klademe vyšší cíle. Rádi bychom se prokousali prvním kolem play off.

Strakonický klub – to je také mládež. A ta vám dělá velkou radost. Starší a mladší dorostenky získaly na přeborech ČR bronz, mladší žákyně stříbro. To jsou velké úspěchy. Vy jste v předsezonním rozhovoru jako jeden z cílů jmenoval zisk medaile starších dorostenek. A to se povedlo. Potvrzuje to vynikající práci s mládeží.

Všechny medaile jsou velkým úspěchem a potvrzují tradici, kterou strakonický basketbal má. A má ho jako jeden z mála v republice. Mladší žákyně zopakovaly stříbro z loňska, mladší dorostenky měly krůček ke zlatu. Dva zápasy vyhrály, ale smůla je zařadila na třetí místo. Je tady vidět dobrá práce trenéra Jiřího Johanese. Ten tým má velkou budoucnost. Starší dorostenky byly maximálně motivované. Jely si pro zlato a bronz pro ně byl zklamáním. Některé to hodně obrečely. I tak je to úspěch, protože medaile starších dorostenek tady dlouho nebyla.