Marek Parkman a Jindřich Vágner v létě „hrabou“, v zimě bádají

Jejich mnoha hodinová dřina s lopatou, lopatkou a následně zahradnickou motyčkou se vyplatila. „Lopata je náš nejčastější pracovní nástroj,“ ukazuje se smíchem Jindřich Vágner tu zbrusu novou, hliníkovou a jeho kolega Marek Parkman to potvrzuje. Právě on je z týmu ten starší a zkušenější. Jako archeolog Prachatického muzea pracuje už nějaký ten pátek, přesně od roku 1995. Jindřich Vágner se k němu připojil v roce 2014. S lopatou se oba kluci umějí ohánět, teprve pak přicházejí na řadu štětečky a špachtličky. „Laici si nás představují právě se štětečkem, ale ten dohromady nedá ani jedno procento času,“ přibližuje práci strávenou pátráním po historii v zemi Jindřich Vágner.

Zdroj: Deník/ Jana Vandlíčková

Společně už za sebou mají nálezy například na zámku v Dubu. Ale teprve teď se jim splnil sen a objevili opravdu nečekanou skutečnost, že prachatický kostel mohl být založen mnohem dříve, než se předpokládalo. Našli totiž původní zeď, která dokazuje, že kostel byl ve svém počátku menší. „Každý archeolog o takovém nálezu sní, ale jen málokdy se povede, že ho opravdu najde,“ popisuje Marek Parkman. Po jejich nálezu se bude muset trochu upravit historie prachatického kostela a oni jsou rádi, že mohli být u toho. Zároveň také odhalili minimálně pět hrobů. Ty se prý ale daly očekávat. „Mohli to být církevní hodnostáři, patroni kostela z řad šlechty, nebo snad bohatí a vážení prachatičtí měšťané,“ odhadují archeologové.

Zdroj: Deník/ Jana Vandlíčková

V těchto dnech už jsou všechny objevy znovu dobře skryté pod podlahou prachatického kostela. „Mnoho lidí si myslí, že archeologický průzkum zdržuje stavební práce. „To ale není pravda,“ vyvrací zažité názory Marek Parkman. Ujišťuje, že archeologové jsou domluveni s investorem i se stavitelem. I na své výzkumy v kostele mají přesně vymezený čas a zároveň je musí při kontrolních dnech prezentovat celé skupině lidí, kde nechybí ani historici. Veškeré své nálezy musejí dokonale zdokumentovat. Na jejich rozbor teprve přijde čas. „Na tom pracujeme v zimě, když nemůžeme být venku a provádět průzkum,“ popisují. Nálezy ukládají do sáčků, ty popisují a pak odvážejí do muzejního depozitáře. „Je to obrovská piplačka,“ ujišťuje Marek Parkman. Na otázku, do jaké kategorie badatelskou práci v prachatickém kostele řadí, oba najednou vyhrknou: „Na poměry Prachaticka, jde o středně velký výzkum.“

Zdroj: Deník/ Jana Vandlíčková

Během roku prachatičtí archeologové provedou dozor zhruba sto padesáti staveb. Jasně říkají, že nikomu nechtějí komplikovat stavbu. „Nechápu, kde se vzala ta fáma. To, že by archeolog stavbu pozastavil, je velmi výjimečné. A pokud jde o zdržení, tak většinou jen v řádu hodin,“ říká Jindřich Vágner a Marek Parkman dodává, že fyzická osoba za takový výzkum neplatí, právnická osoba však tuto povinnost má. Investor pak musí oznámit zahájení stavby. „Tedy, pokud jde o tzv. území s archeologickými nálezy, což je ale na území ČR téměř všude,“ upřesňuje. Většinou je to tak, že archeologové si „hledají“ na jednom konci stavby a řemeslníci pracují na druhém. „Do zelí“ si nelezou.

Zdroj: Deník/ Jana Vandlíčková