Martina Srbová učí krajkářky podle osnov staré školy

Škola byla soukromá a učily se v ní nejen děti, ale každý, kdo se chtěl v této oblasti zdokonalit. Krajky kdysi vyráběli i muži. „Byl to pro rodiny v Pošumaví a příhraničních oblastech dobrý způsob obživy,“ popisuje ředitelka Sedlické krajky.

Ani dnes řemeslo nevymřelo a rozhodně ne v Sedlici, která byla jeho kolébkou. Ve všech generacích mnoha místních rodin najdeme ženy, které si s paličkami na výrobu krajek umí hrát a pod jejich rukama vzniká krásná něžná krajka.
Zdroj: Deník / Klára Alešová

„Paličkování má v Sedlici jednoduše tradici. I v dnešní době vedu na místní základní škole pro děti kroužek paličkování. Jedeme podle původních osnov staré školy. A ti, kteří nemají čas, se scházejí po vyučování v krámku Sedlické krajky,“ říká Srbová s tím, že nechybí ani kurzy pro dospělé. Zájemci se na ně sjíždějí z celé republiky. „Paličkování mají většinou jako koníčka. Neznám nikoho, kdo by se živil pouze krajkou,“ dodává. Ne že by ručně vyráběná krajka nebyla dnes lukrativní záležitostí.
Zdroj: Deník / Klára Alešová

Pokud si některá z dam chce pořídit například krajkovaný živůtek do společnosti, může za něj zaplatit až dvacet tisíc korun. „Takové věci se nevyrábí často. Ale děláme například vsadky do šatů, nebo ozvláštníme rukáv na šatech. To už je cenově dostupnější. Vzor a rozsah krajky se volí podle přání zákazníka a podle toho, kolik chce investovat. Ale i z obyčejných šatů z konfekce lze pak udělat jedinečný kousek,“ zmiňuje Srbová. Nejde ovšem říci, že by se přímo krajka ze Sedlice dala něčím typickým rozeznat od jiných. Jednotlivé vzory se časem promíchaly. „Už v historii jezdily krajkářky po světě a učily se tam nové vzory, které přivážely zpět. Každý si pak většinou převezme to, co se mu líbí,“ říká.
Zdroj: Deník / Klára Alešová

K paličkování je stejně jako před lety potřeba několik základních pomůcek. Jsou to nejen nitě a paličky, ale také poduška, neboli herdule, na kterou si krajkářky připevňují podvinek, podle kterého pomocí špendlíků tvarují krajku „Pokud někdo začíná, postačí mu vybavení tak za přibližně tisíc korun,“ přibližuje náročnost paličkování Martina Srbová. Zdokonalovat se v krajkářském umění, to je práce na několik let. Pod rukama pak člověku vznikají skvosty, kterými lze vyzdobit byt, papírové přání i svatební šaty.
Zdroj: Deník / Klára Alešová