Kutilové najdou každou příležitost, jak zužitkovat starý a nepotřebný materiál. Jan Ranik z Podbořan u Žatce ze starého šrotu vyrobil ohniště s žulovou deskou. Použil bojler ze sběrných surovin.

„Lidé vyhazují spoustu zajímavých věcí. Z jednoho kusu starého šrotu vznikla dvě krásná ohniště. Ze spodní část bojleru jsem vyrobil jedno ohniště na zakázku. Zůstal mi ale vršek, tak jsem si říkal, co s ním. No, vyrobil jsem ještě druhý kus,“ začíná své vyprávění.

Práce se železem kutila baví

Se železem pracuje kutil z Podbořan moc rád. „Jsem vyučeným zámečníkem a zůstal jsem u toho. Vlastně se práci se železem věnuji od svých 17 let. Řemeslo mi vybrali rodiče, hlavně teda táta, který byl taky zámečníkem. Musím říct, že to byla dobrá volba,“ usmívá se.

Řemeslem se však Jan Ranik neživí, působí totiž jako řidič rypadla v Severočeských dolech. „Nahoře v kabině velkostroje jsem už 15 let. Výrobky ze železa dělám ve volných chvílích, protože mě to nesmírně baví,“ prozrazuje. Vyrábí například různé dekorace: „Když se nudím, tak si rozžhavím kus železa a začnu do něho mlátit. Vycházejí z toho různé květiny či třeba železné vážky. Prostě si tak hraju.“

Detail sovy krásně svítí

Jak už bylo výše uvedeno, ohniště o průměru 60 centimetrů je vyrobeno ze starého bojleru. Madla i nožky Jan Ranik vytvořil sám za pomocí autogenu ze železné pásoviny, kterou získal ve sběrných surovinách. A aby byl výrobek nápaditý, vložil do těla ohniště ještě dekoraci ve tvaru sovy.

close Sovu Jan Ranik do ohniště přivařil. info Zdroj: se svolením Jana Ranika zoom_in Sovu Jan Ranik do ohniště přivařil.

„Musím přiznat, že železnou sovu jsem už takto dostal. Samozřejmě by šla vyrobit, ale zjednodušil jsem si tím práci. Materiál, z něhož je bojler vyroben, je totiž opravdu pořádný. Má tloušťku šest milimetrů, takže je to na nějaké dekorování poměrně složité,“ přibližuje kutil.

„Udělal jsem do bojleru pomocí vrtačky, flexy a pilníku otvor. Do něho jsem potom sovu přivařil. Je báječné, jak v noci svítí,“ pochvaluje si kutil.


Nahrává se anketa ...

Postup opékání na žulové desce má vychytaný

Součástí ohniště je i žulová deska. „Tou byl obložený nějaký dům. Takže je to vlastně taky zbytkový materiál. Desku jsem kdysi dostal jako dárek za výpomoc,“ uvádí Jan Ranik a dodává: „Chtěl jsem, aby kámen nebyl zasazen v rámečku, takže je na železe jen položen. To má svou výhodu i při čištění.“

„Mám strašně rád, když vezmu anglickou slaninu a ona se na desce udělá pěkně do křupava. Tím se deska zároveň omastí a už na ní můžu dělat párky, různé maso či zeleninku. Když nakonec na desce zůstanou všechny ty chutě, tak si na ni hodím vajíčko a udělám si strašně dobré volské oko,“ je spokojen kutil.

Jeho feně bílého švýcarského ovčáka se prý ohniště taky líbí. „Hlídá ho a vždy čeká na nějaké masíčko. Granulím se trošku vyhýbá, ale když přijde na pečení masa, tak se ode mě ani nehne,“ směje se Jan Ranik.

Ohniště půjde do světa

Svůj výrobek přivezl Jan Raník na testování k mamince do Radonic u Kadaně. „Říkal jsem si, že než ho prodám, tak si na něm uděláme nějaké dobroty. Myslím, že se docela povedlo,“ říká skromně kutil.

close Opékání párků jde v novém ohništi jedna báseň. info Zdroj: se svolením Jana Ranika zoom_in Opékání párků jde v novém ohništi jedna báseň

Výroba prý trvala zhruba čtyři dny. „A když spočítám náklady, musím se opravdu smát. Bojler jsem našel na šrotišti, kamennou desku jsem dostal. Když jsem prodal první kus, tak tento druhý mám vlastně zadarmo. Ale půjde do světa, chtěl bych za něj osm tisíc korun,“ počítá nahlas Jan Raník.