V ČLÁNKU NAJDETE
Příběh zrodu unikátního jídleního stolu začal před pár lety, v době, kdy Martin Smola ze Lhoty u Nahořan plánoval stavbu rodinného domu. „Dřevostavbu jsem si od základu postavil sám. Tehdy jsem přemýšlel, že si udělám kuchyňskou desku z betonu,“ vzpomíná Martin Smola. Kuchyňskou desku sice z betonu nevytvořil, zajímavého nápadu se ale nechtěl vzdát. Nakonec se pustil do výroby masivního jídelního stolu.
Traverzy na nohy
Na nohy použil traverzy 10 x 10 centimetrů o síle 3 milimetrů. „Vyráběli jsme je s kamarádem. Viděl jsem to na internetu a docela se mi líbily. Tak jsem si je namaloval v kreslícím programu. Jsou to dvě svařované traverzy tvaru U. Dopadlo to kupodivu dobře,“ pochvaluje si a dodává: “Není to zase tak těžké, jak to vypadá. Myslím, že podnož má okolo 40 kilogramů. Po obroušení jsme kov natřeli kovářskou černí,“ popisuje Martin Smola
Od klávesnice ke stavbě rodinného domu
Původním povoláním je Martin Smola kuchařem, ale řemeslem se neživí. Od pánve přešel ke klávesnici a dnes se pracuje jako programátor.
„Zálibu v softwaru mám už velmi dlouho. Když táta před 25 lety přinesl domů první počítač, trávil jsem u něj poměrně hodně času. Nehrál jsem na něm ovšem pouze hry, bavilo mě programování. Postupem času jsem se dopracoval až k tomu, že jsem si v tomto krásném oboru sehnal i zaměstnání,“ vysvětluje.
Jeho tatínek byl truhlářem, a tak prý možná zdědil i nějaký ten manuální um. „Když jsem se rozhodl, že si postavím barák, tak jsem se do toho teprve pořádně opřel. Navíc jsem strávil šest let v Anglii a prošel si tam kdejakou manuální prací,“ vzpomíná.
close
info
Zdroj: Se svolením Martina Smoly
zoom_in
Výroba stolu z betonu a železa.
Jak vznikala betonová deska stolu
Na betonovou desku o rozměrech 90 x 180 centimetrů si vytvořil formu z laminátu. Do rohů použil silikon, aby budoucí deska jídelního stolu neměla ostré rohy.
„V desce mám kari síť 150 na 150 milimetrů o síle 4 milimetrů. První jsem si namíchal cement s pískem a směs jsem nalil do připravené formy. Tím jsem vytvořil vrstvu dvou až tří milimetrů, do níž jsem dával klasický beton,“ uvádí postup výroby desky stolu.
Po vytvrdnutí musel však desku ještě upravit. „To musím, pokud to budu někdy opakovat, ještě vypilovat. Snažil jsem se ji totiž brousit příliš. A čím déle jsem to dělal, tím více jsem ztrácel tenkou hladkou vrstvu,“ přemýšlí Martin Smola nahlas.
Parádní stůl za pět tisíc
Deska stolu je navíc pórovitá a jsou v ní vidět malinké dírky.
„I to musím příště zlepšit. Vzniklo to tím, že jsem beton nedostatečně vibroval. Dělal jsem to klasickou vrtačkou a jak je vidět, bylo to málo. Na druhou stranu se mi to docela líbí, protože ty bublinky se broušením otevřely. Na finální povrchovou vrstvu jsem použil polyuretanový lak. Pravda, detaily nejsou dokonalé, beton ale taky není dokonalý. Přijde mi, že nedokonalost k tomu tak nějak patří. Mě se to velmi líbí,“ říká Martin Smola.
Nahrává se anketa ...
Nohy dali s kamarádem dohromady za zhruba 8 hodin a deska taky nezabrala příliš času. Padly na ni zhruba dvě stavební kolečka betonu. Cenově se za celý jídelní stůl vešel pohodlně do 5000 korun.
„Stůl je pořádný macek. Stěhovali jsme ho už ve smontované podobě. Kamarád přijel s traktorem, který má vepředu vidle. Hodili jsme ho na paletu a on s ním najel před francouzské okno. Tam jsme ho pak ve dvou přenesli do kuchyně,“ usmívá se Martin Smola.
