Šlo o celostátní soutěž jazzových a ostatních orchestrů základních uměleckých škol, které se konalo v červnu v Litvínově. „Dostali jsme se tam po absolvování krajského kola v Třeboni, postoupili jsme jako jediní z jižních Čech,“ zmínil se kapelník Miroslav Lukeš. Z celé republiky tam postoupilo 46 orchestrů, ty byly rozděleny do různých kategorií – na jazzové a ostatní, podle věku (průměr do 16 let a nad 16 let) a podobně. Předsedou poroty byl známý jazzový muzikant a skladatel Milan Svoboda a další neméně známí lidé jako například trombonista Sváťa Košvanec či zpěvačka Jana Koubková.
„Ani jsem takový úspěch nečekal, před třemi roky jsme se této soutěže také zúčastnili. Jeli jsme tenkrát víceméně na zkušenou, bylo to krátce po našem založení. Skončili jsme na třetím místě, už tehdy to pro nás byl fenomenální úspěch,“ poznamenal Miroslav Lukeš.

K letošní účasti ho vlastně přemluvili členové orchestru. V kapele je totiž řada maturantů, kteří jdou někam do školy a cítí, že budou muset končit. Museli sami chtít. Nikomu se nedá nařídit chodit na zkoušky v sobotu, neděli či o prázdninách. Dokonce si sami udělali i vlastní choreografii. „Jeli jsme s tím, že si jedeme zahrát a poslechnout. Nevěděli jsme vůbec, jaká konkurence nás čeká. Snad i to, že jsme k tomu přistupovali s pokorou, nám pomohlo k úspěchu,“ dodal.

Protože ani s něčím takovým nepočítali, dva muzikanti jim hned po soutěži odjeli. Večer s údivem zjistili, že nejen, že jsou ve zlatém pásmu, ale mají i zvláštní cenu poroty za mimořádný interpretační výkon. „Zároveň jsme byli jako jediní z toho dne vybráni pro koncert vítězů spojený s natáčením DVD,“ poznamenal Lukeš.

Nastal ovšem problém, co dělat, když nemají dva důležité muzikanty. Buď museli odmítnout, nebo to nějakým způsobem vyřešit. Nakonec vypomohla muzikantka z rokycanského orchestru. Budou tak mít vzpomínku na celý život.

Pro členy orchestru je to až na úplné výjimky vrchol jejich muzikantské kariéry. A pro Miroslava Lukeše také. „Obnášelo to spoustu času. Byly to tisíce hodin navíc. Nejde jen o zkoušky, ale pořád něco sháníte, přepisujete, posloucháte a upravujete. Člověk musí nejen rozumět hudbě, ale také umět co nejjednodušeji těm dětem vysvětlit, jak to správně udělat. A bez podpory rodiny by to už vůbec nešlo,“ shrnul.

Poslední ocenění tohoto typu získala základní umělecká škola naposledy v roce 1971, tedy téměř pře 40 lety. Toho se shodou okolností jako jedenáctiletý žák Miroslav Lukeš tehdy zúčastnil.

Nejvíc ho potěšila gratulace kapelníka Ladislava Roma, který jako dlouholetý hudební pedagog si také dovedl představit, co to všechno obnáší.