Udivené rozhlížení kolem sebe, vzápětí mile vykulené oči a obě ruce letí k ústům, aby zadržely výkřik překvapení – první reakce nové Miss dětských domovů pro rok 2008, patnáctileté Simony Scanyi z Dětského domova Pyšely ve středních Čechách na sobotním finále ve strakonické sokolovně.

Co jste pociťovala při vyhlašování?

Vůbec jsem to poprvé neslyšela. Až holky kolem mi řekly, že jsem vyhrála. Nebylo vůbec rozumět, a tak jsme se jen dívaly kolem sebe.

Byla jste překvapená, že vítězkou jste vy? Anebo jste to tak trochu čekala . . .

Vůbec ne! Byla jsem hrozně překvapená a v první chvíli jsem tomu ani nechtěla věřit.

Na jaké umístění jste si věřila?

Doufala jsem, že budu mezi prvními třemi, to ano. Ale když řekli porotci ty první dvě dívky, tak už jsem si myslela, že nemám šanci.

Co pro Dětský domov Pyšely, kde žijete, vaše vítězství vlastně znamená?

Něco neskutečného. Budou na mne hrozně pyšní.

Ale v hledišti nebylo vidět, že byste měla nějakou výraznější podporu . . .

Bohužel tu se mnou nebyli. Zrovna dneska byla u nás Hanka Kynychová (cvičitelka aerobiku – pozn. redakce), takže nemohli jet.

Co vám k úspěchu ve finále nejvíce pomohlo?

Určitě tety a kamarádi z domova. Dodávali mi sebevědomí. A to je asi to nejdůležitější.

A jak vám vyšly disciplíny? Byly těžké?

Docela slušně. Nebyl žádný větší problém. Třeba otázka – zda bych dala přednost potápění v moři, nebo horolezectví. Vyhrálo horolezectví.

Jaká byla parta finalistek? Pomáhaly jste si?

Byly jsme rozdělené na dvě poloviny, takže trochu rivality se objevilo.

Projevovala se nějak?

Hezčí holky byly zvlášť a ty druhé se s nimi moc nebavily. Je to škoda, ale myslím, že teď už to pominulo.