Skupina Zrní slaví 15 let, vrátí se ke hraní na ulici

Ačkoliv hrají na největších festivalech a vyprodávají kluby, nezapomněli, že začali na ulici. Chodili po městě s kytarou, jezdili stopem na vandry a v každém městečku hráli jen tak pro radost. Přesně tak pojme skupina Zrní oslavu 15 let: kdekoliv bude mít koncert, zahraje předtím několik písniček na náměstích. Jako v začátcích.

Jejich styl, něžný artbrut, kladenskej uhelnej zen, zazní tento týden dvakrát na jihu: zítra v krumlovském klubu Fabrička, v sobotu ve strakonické Křemelce. „Před koncerty zahrajeme na náměstí několik písniček akusticky jako kdysi. Těšíme se, že třeba nebudeme stíhat nebo bude zima, pršet, ale stejně to vždycky dáme. Na ten punk se těšíme,“ říká zpěvák Jan Unger.

Před 15 lety snili, že hippiesácký přístup jim vydrží celý život, že budou cestovat a hrát písničky, jimiž změní svět 
a rozpoutají globální kulturní revoluci. To spolu ještě všichni chodili na gymnázium, byla to doba indiánské klučičí party na život a na smrt. „Hodně se nám toho splnilo a hodně toho ještě chceme zažít. Přinejmenším tu globální kulturní revoluci,“ říká Jan Unger.

Změnu prožili velkou. Z undergroundu se dostali do špičky klubových kapel. Loni si těsně po Björk zahráli na hlavním pódiu festivalu Colours of Ostrava s Janáčkovou filharmonií. První Cenu Anděl získali díky albu Soundtrack ke konci světa, poslední deska Následuj kojota byla nominována na cenu Apollo a na Anděla ve třech kategoriích.

„Vezměte bohémské housle plné něhy, tklivosti i dravosti, přidejte hravou kytaru, basu pulsující srdcem, která s naléhavými bicími tvoří ideální pár a klukovsky jasný sebejistý hlas s projevem tak trochu psychedelického vizionáře. Okořeňte beatboxem, elektronikou, harmonikou, flétnou a čirá energie se vám vpije do hlavy a těla,“ říká jejich manažerka Soňa Paleta.