Stále častěji se mezi příznivci kapely Pavlína Jíšová a přátelé (Pavel Malina a Pavel Peroutka) – a nejen mezi nimi – hovoří o určité spolupráci s legendou české hudbení scény Pavlem Bobkem.

Využili jsme příležitosti, kdy se Pavlína Jíšová pohybovala v nedávných dnech a Strakonicku, a požádali ji o rozhovor.

Jak ke spojení vůbec došlo? Je tak trochu nečekané.

Pavel Bobek je pro mě pilíř české popcountry scény. Jeho písničky jsem se učila hrát na kytaru už ve dvanácti letech. To, že vzniká spolupráce, je vlastně náhoda. Bratr mého kolegy Pavla Maliny Luboš s Pavlem Bobkem spolupracuje už delší dobu nejen na pódiích, ale i ve studiích při práci na nových písních. V loňském roce odešel do muzikantského nebe Miloš Nop – klavírista, který léta Pavla Bobka doprovázel. Proto Luboš Malina sestavil kapelu Malinaband, která ho doprovází.

Protože jsou však bratři Malinové tři a všichni jsou skvělí muzikanti, název Malinaband přinesl na hudební scénu tak trochu zmatek. Občas lidé mysleli, že kapelu tvoří všichni tři bratři Malinovi, ale kapelu tvořila hlavně podstatná část Druhé trávy a jen jeden Malina – Luboš. Pavel Bobek hostoval letošní léto také s Robertem Křesťanem a Druhou trávou. Druhá tráva je však hodně zaneprázdněná, tráví delší čas i hraním po USA a má dost svých vlastních projektů. Proto přišel nápad, jestli bychom ho nemohli nakonec doprovázet my.

Můžeme vědět další podrobnosti? Například co budete spolu zpívat a podobně.

Jedno pojítko je píseň Motýlek ráno, kterou jsem pro Pavla otextovala a zpívám ji s ním jako duet. Píseň vyšla na jeho albu Jsem pouhý známý. Pavel Bobek mě pozval do televizního pořadu Benefice Pavla Bobka. Tam jsme tu píseň také zpívali.

Další pojítko je, že Pavla jsme dlouhá léta vídali s Lídou Nopovou, takže žena po jeho boku není žádným překvapením.

V televizi jsme mohli vidět dokument 13. komnata Pavla Bobka, kde se zmínil veřejnosti o svých zdravotních problémech, které mu na delší čas nedovolily vystupovat a zpívat. S vráceným zdravím je tu nová chuť do práce.

Jak se s Pavlem Bobkem zkouší? Byla tréma? Na druhou stranu jste oba profesionálové, takže by to měla být hračka.

Myslím, že to nebyla tréma, ale pocit zodpovědnosti. Nejdůležitější byla první zkouška, která měla rozhodnout, jestli do toho společně vůbec půjdeme. V Pavlově domě dýchá hudební historie a pije se v něm dobré víno. Teď je před námi zatím první společný koncert v Ražicích 1. září. Nepůjde jen o samostatný koncert Pavla Bobka. V první části budeme hrát náš repertoár . Pak se mohou posluchači těšit na jeho známé hity. Jistě nebudou litovat.

Podobná spolupráce se určitě nenabízí každý den. Takže vaše pocity jsou asi hodně silné. Jak to celé prožíváte?

Mám radost, že budu při tom. Nejen jako zpěvačka, ale také jako doprovodný „kytarista“. Měla jsem tu čest zpívat s Michalem Tučným, teď je pro mě pocta, že mohu hrát s Pavlem Bobkem.

Na muzice je krásné, že vymýšlíte pořád něco nového, nemůžete ustrnout, protože vás to hraní musí bavit. Nové projekty jsou tím hnacím motorem. A když vás to baví, posluchači to poznají. Nejde o to, že jednou přijdou ze zvědavosti na koncert. Jde o to, aby přišli zase – to pak víme, že nehrajeme zbytečně.

Půjde jen o jeden koncert, nebo můžeme od vašeho setkání čekávat mnohem víc?

Tahle otázka by měla patřit spíše pořadatelům a manažerům, kteří se starají o zařizování koncertů. Věřme, že koncert nebude ojedinělý. Přesto zvu raději všechny – je třeba žít tady a teď a nečekat na nějaké příště, které třeba už být nikdy nemusí.