Duch Vánoc

Když se Petr Novák ráno probudil, uvědomil si, že je Štědrý den. „Jé, dnes přijde Ježíšek! Tati, už půjdeme koupit kapra?“ vykřikl z postele. „To víš, že půjdeme,“ odpověděl mu tatínek. Jenomže Petr se dál povaloval v posteli a nevstával, až se na něj tatínek začal zlobit. „Petře, tak vylez už z postele a pojď! Je čas, abychom šli!“ pobídl Petra.

Venku Petr ožil, a když dorazili na místo, tatínek ho nechal, aby mu poradil s výběrem. Po návratu s kaprem domů si Petr ale zase lehla tvářil se smutně. „Co je ti? Vždyť začínají Vánoce a ty jsi jak leklá ryba,“ řekl tatínek. „Vánoce už sice jsou, ale do Štědrého večera je ještě spousta času a nejsou tady ještě ani další z rodiny a ani duch Vánoc,“ posteskl si Petr. „Už to chápu. Jsi smutný, že to tak málo utíká, že ano? Z toho si ale nic nedělej, já byl také takový. Však se dočkáš,“ usmál se tatínek.

„Jestli chceš, tak všem, co ti tu chybí, zavolej. Já bych to ráda udělala, ale mám ještě spoustu práce. A než přijdou, mohl bys mi s přípravami alespoň trochu pomoci,“ přidala se maminka a Petr se nedal pobízet. A najednou tam už byl i ten duch Vánoc. Tomu Petr ani volat nemusel.

Autor je Jan Stezjkoza, žák 4. třídy ZŠ Zlatá stezka Prachatice.

Velká vánoční loupež

Chtěli jsme slavit Vánoce. Měli jsme nachystaný ozdobený vánoční stromeček. Jaké bylo naše nemilé překvapení, když jsme symbol Vánoc nenašli v pokoji. Zmizel! Kde je? Vánoce bez stromečku?… znělo z našich úst. Dohodli jsme se, že záhadě přijdeme na kloub a budeme stromeček hledat. Procházeli jsme ulicemi, vydali jsme se k lesu, chodili jsme mezi stromy a najednou jsme zahlédli lišku. Vykukovala za smrkem, poté zmizela. Přistoupili jsmek jehličnanu a … mrkaly na nás oči skřítka a jeho tenké ruce objímaly ozdobený stromeček. Potichoučku jsme našlapovali a kráčeli blíž a blíže a malé překvapené stvoření na nás udiveně hledělo. „To je náš stromeček,“ sborově jsme zvolali a kdosi začal i plakat. Skřítek leknutím strnul, slzy měl na krajíčku a slabým hláskem vysvětloval, že chtěl stromeček pro sebe, záviděl lidem vánoční zvyky, ale nemá kamarády, se kterými by Vánoce slavil. Zastyděl se, omluvil se, ozdobený stromeček nám vrátil. Nabídli jsme mu kamarádství a domluvili jsme se, že se budeme navštěvovat.

Z navráceného stromečku jsme měli obrovskou radost a skřítka jsme pozvali na vánoční svátky. V pokoji opět zářil nazdobený stromeček, pod ním byly nachystané dárky a překvapení pro našeho nového kamaráda. A co nám daroval skřítek? Balíček, v němž byla láska.

Napsali žáci 3. a 4. třídy pod vedením družinářky Vlasty Šťastné ze Zeleného oddělení ŠD při ZŠ Dukelská České Budějovice: Adina Kohoutová, Adéla Kislingerová, Julián Vaněk, David Ekhardt, Nela Červená, Klára Sokolová, Anastázie Soukupová, Karim Mountassir.