Tyto autentické doklady o podobách předků, členů panovnických dynastií i slavných osobností byly dědictvím po generace dekorujícím vybrané části sídel jednotlivých rodů. Ne všechny portrétní soubory či jednotliviny se dochovaly do dnešních dnů – mnohé padly za oběť válečným událostem, ohni, nucenému rozprodeji či cílené devastaci v průběhu 20. století. Přes tyto veškeré ztráty mohou nyní návštěvníci Šternberského paláce v Praze v tamní konírně obdivovat výběr renesančních artefaktů ze sbírek převážně památkových objektů ve státním i soukromém vlastnictví.

Výstava s názvem Podoby a příběhy – portréty renesanční šlechty je pořádána jako vrchol sezóny věnované Národním památkovým ústavem renesanční šlechtě s přesahem do raně barokního období. Architektonicky je koncipována formou výstavních medailonů věnovaných jednotlivým šlechtickým rodům v daném období v zemích Koruny české buď žijícím anebo později přistěhovalým i s mobiliemi svých předků. První skupinu zastupují páni z Hradce, Rožmberkové, Smiřičtí ze Smiřic, Valdštejnové, Redernové, Šlikové, Lobkowiczové, Dietrichsteinové, Pernštejnové, Žerotínové, Prakšičtí ze Zástřizl a Berkové z Dubé. Rody přistěhovavší se po Bílé hoře reprezentují Collaltové a Hohenembsové. Vizuální forma výstavní expozice je vynikající. Exponáty jsou prezentovány moderní instalační formou, přehledně se správně dávkovaným množstvím světla a vzhledem k relativně nevelké výstavní ploše i prostoru.


Výstavní medailony jsou doplněny tably s množstvím informací. Poněkud slabší stránkou instalace výstavy je množství technických chyb v textech, resp. odpadlých jednotlivých písmen.

Obsah výstavy nelze hodnotit jednoznačně. Vzhledem k omezenému výstavnímu prostoru muselo být zřejmě přistoupeno ke kompromisům. Lze se pozastavit nad absencí některých rodů, např. Kolowratů – v jejich vlastnictví se na zámku v Rychnově nad Kněžnou nalézá soubor cenných renesančních portrétů. Také u dalších chybějících „renesančních“ šlechtických rodů, jimiž jsou Šternberkové, Kinští z Vchynic a Tetova a přesto, že v předbělohorské době nebyla panství Valtice a Lednice územní součástí zemí Koruny české, lze tvrdit, že i Liechtensteinové byli s teritoriem českých zemí hlouběji spjati než Collaltové či Hohenembsové.

Většině šlechtických rodů je věnován zhruba stejný prostor – tím je nejvíce zkreslen kulturní odkaz Lobkowiczů. V jejich majetku se nachází nejvýznamnější a nejpočetnější sbírka renesančních portrétů v České republice. Z celkových cca 40 portrétů bylo na výstavu zapůjčeno pouze několik. Koncepčně byly vybrány tak, aby akcentovaly příbuzenské svazky mezi Lobkowiczi, Rožmberky a Pernštejny, ale až na jednu výjimku se nejedná o nejznámější a nejvýznamnější díla. Jako informativně objevné lze označit výstavní medailony věnované Prakšickým ze Zástřizl, v předbělohorské době mecenášům významného teologa Theodora Bezy a Hohenembsům, kteří byli vlastníky jedné z nejvýznamnějších portrétních galerií v německy mluvících zemích. Kolekce byla jimi přemístěna do Čech a posléze v letech po druhé světové válce rozptýlena do instalací několika památkových objektů. Po roce 1989 byla opětovně scelena a v současnosti se kompletně nalézá v městském muzeu a galerii v Poličce. V závěrečné části výstavy je možné spatřit několik obrazů z tohoto souboru, včetně děl významného portrétisty Anthonyho Bayse. Tematicky samostatný soubor představuje vystavená sbírka portrétních miniatur a portrétů malých formátů, z nichž obzvlášť významný je Bronzinův portrét velkovévody Francesca de´Medici (státní zámek Červená Lhota).

Epilog výstavy vyplňuje obraz znázorňující staroměstskou exekuci, akt politického přelomu mezi obdobími renesance a baroka. Takto pojatý konec výstavy poněkud popírá včlenění rodů Collaltů a Hohenembsů do příběhu portrétů renesanční šlechty, pokud jej vnímáme v rovině dobového mikrosvěta českých zemí. Tento záměr lze pochopit jako šanci k prezentaci významného díla, která se naskytla autorům výstavy - portrét Collatina Collalta, jenž byl nedávno atribuován jako práce Paola Veronese (státní zámek Jaroměřice nad Rokytnou), je bezpochyby klenotem mezi vystavenými exponáty. Obrazů od tohoto významného malíře v dějinách umění se totiž na našem území nalézá relativně málo.

Výstava Podoby a příběhy – portréty renesanční šlechty je vizuálně nádhernou podívanou a důstojným vyvrcholením projektu věnovaného příslušníkům nejvyšší společenské vrstvy novověku. Přesto se nelze ubránit dojmu, že z matérie jimi zanechaného kulturního dědictví bylo možné vytěžit více. Pak by však výstava musela být pravděpodobně pořádána ve větších prostorách a otázkou zůstává v jaké podobě.

Stanislav Vaněk