Má již tak druhého Anděla v kategorii folk a country, prvního získal za album Poslední láska. Dalšími dvěma nominovanými na cenu byli písničkář Ivo Cicvárek za desku Velký svět a Jitka Šuranská za album Nezachoď slunečko.

Milan Tesař, hudební redaktor Radia Proglas, o desce Kořeny mimo jiné napsal: „Kořeny jako album existenciálních písní, črt ze života, uvěřitelných i neuvěřitelných příběhů aspirují na jedno z nejsilnějších českých folkových alb poslední doby. Album jako pečlivě sestavený celek má přitom jasné směřování – od mnohonásobné obžaloby v Otče noci až po závěrečné pokorné Kořeny: 'Do kmene noci / se vrací zpěv / z javory housle / ty duše dřev. // Do listí dne / se vrací jas / do kořenů zpíváš / Deo gratias.' Cesta od noci k jasu během 68 minut.“

ČTĚTE TAKÉ:
Jiří Smrž: Nechci psát písně o lásce, ale písně lásky
Dělník a básník Jiří Smrž natočil desku, jež zaslouží 100 procent

Písecký písničkář Jiří Smrž získal za album Kořeny (2013) žánrovou cenu Anděl v kategorii folk a country. Anděla dostal i za předchozí desku Poslední láska. Na snímku v nahrávacím studiu AV Servis ve Vyšším Brodě.

GLOSA: Jiří Smrž a jeho dopisy na věčnost
„Nechápu, jak jsem mohl žít a neznat Jiřího Smrže!,“ hlásá pateticky Smržův souputník, písničkář Caine na stránkách sdružení Osamělí písničkáři, ke kterému se oba hlásí.

Já myslím, že – bohužel - je to naopak velmi snadné. Na seznamu držitelů Anděla v kategorii folk a country figuruje mezi jmény jako Bratři Ebenové, Robert Křesťan nebo Karel Plíhal, a přitom je tak nenápadný. Nevídáme ho pravidelně v televizi, neobjíždí desítky letních festivalů, tuzemských či zaoceánských, ani neumí celý národ citovat některé jeho verše. A není to ani „velký krysař" – typ písničkáře, za kterým uhranutý dav posluchačů otáčí hlavy. Neumí produktivně nabízet a prodávat sám sebe a svoji tvorbu. Nepořídil si na to ani šikovného manažera. (Myslím, že po zkušenostech z 90. let z práce dramaturga v hitovém rádiu už prostě nechce prodávat písně, natož svoje.) Dokonce ani suverénně neovládá prostor, kde vystupuje: neochočuje si posluchače veselými bonmoty a nevodí si je na provázku: i tam je velký introvert. Proč to dělá? Baví ho to vůbec?

Písecký dělník, básník, rytíř a písničkář Jiří Smrž natočil po sedmi letech nové album Kořeny. Jeho největší síla je v textech.„Když vynecháme základní věci, že nám záleží na naší rodině a podobně, je pro mě nejdůležitější psaní písniček a taky jejich interpretace,“ řekl v nedávném rozhovoru pro Deník. A taky: „Nemohu jinak. Jak říká Bob Dylan - nedokázal jsem zabránit tomu, abych ty písně napsal.“ A v jedné z nich potom: „Písně nejsou výprodej citových přebytků.“ A „každá písnička je dopis na věčnost“. Ano – písně jsou to nevšední. V každé z mnoha slok je tolik slabik, v každém z řádků tolik myšlenek. Ale není to přece žádná těžká alternativa – hraje se tu na kytaru a zpívá, písničky mají sloky a refrény a celkem běžné harmonie. A Smrž není ani básník (i když je taky básník), který z nedostatku možností zkouší své verše olepovat jakýmisi melodiemi. Ne, je kvalitní a zkušený muzikant, ostřílený už před čtvrt stoletím v špičkových kapelách Minnesengři a Sem tam.

Caine měl pravdu – je škoda žít a neznat Jiřího Smrže a jeho dílo. Ale musíme mu naproti. Snad jeho hudební ceny přispějí k tomu, že se nás aspoň ze zvědavosti na tuto cestu vydá víc. Odměnou nám bude jazyková hravost, témata, do kterých se nikdo před ním nepustil, písně naplněné nezvykle vysokou poezií a originalita tvorby.

Tomáš HrubýAutor je hudební publicista