V roce 2005 byla ředitelka Muzea středního Pootaví Ivana Říhová u toho, když muzeum koupilo s pomocí kraje vodní mlýn v Hoslovicích. A nyní, když mlýn slaví 10. výročí, je opět v jeho blízkosti. „Areál hoslovického mlýna a jeho rekonstrukci považuji tak trochu za své dítě," říká v rozhovoru pro Strakonický deník.

Ivana Říhová.Vzpomínáte na dobu před deseti lety? Co se vám vybaví?

Nedá se zapomenout. Když mi kolegové z odboru kultury krajského úřadu ještě během jednání krajského zastupitelstva 1. března 2005 volali, že nákup mlýna byl schválen, byla jsem opravdu šťastná. Ani jsem si v tu chvíli neuvědomovala, že to je pouze první krok a ty pravé starosti nás teprve čekají. Společně s Miroslavem Špeciánem, který tehdy vykonával památkovou péči na MěÚ Strakonice, krajským radním pro kulturu a památkovou péči. Františkem Štanglem a starostou Hoslovic Miroslavem Votíkem jsme museli ujít ještě dlouhou cestu a absolvovat mnoho jednání než se v roce 2008 mohl mlýn otevřít pro veřejnost. Samozřejmě jsme se nesetkávali jen se vstřícností a podporou. Sama jsem si musela vyslechnout i názor, že by mne za ten krok měli zbavit svéprávnosti.

Byla při koupi již brána v potaz i myšlenka na doplňování areálu a vzniku skanzenu?

Ano, byla. Jedním z pádných argumentů byla právě skutečnost, že jižní Čechy byly jediným krajem, kde žádný skanzen či podobný areál nebyl. Hoslovice měly a stále mají všechny předpoklady proto, aby zde vznikl.

Konec sezony na mlýně v Hoslovicích.Jak vše vidíte s odstupem času?

Čas ukázal, že koupě vodního mlýna byl krok správným směrem. Hned v prvním roce po otevření (rok 2008) si ho prohlédlo asi 18 tisíc lidí. Za jeho obnovu získal Jihočeský kraj a muzeum v soutěži Gloria musealis titul Muzejní počin roku 2007.

Můžete říci, jaký typ akcí tady muzeum pořádá?

Kromě areálu samotného si návštěvníci oblíbili také akce, které zde muzeum pořádá společně s mnoha místními lidmi. Cílem pořadatelů je vždy přiblížit způsob hospodaření ve mlýně. Snahou je postupně představit jednotlivé činnosti. Kromě pravidelného pečení chleba a spouštění mlýnského zařízení jde například o zpracování mléka a vlny, stříhání ovcí nebo ukázky mlácení obilí a výrobu dřeváků. V areálu se představují tradiční venkovský způsob života od ukázek chovu drobného hospodářského zvířectva až po představování tradičních řemesel, zemědělské malovýroby Nechybějí ani ukázky lidových zvyků a vystoupení folklorních souborů. Za dva roky shlédlo areál a jednotlivé akce více než 35 tisíc lidí.
Areál se stal i místem setkávání a diskuzí odborníků a předávání zkušeností při odborných seminářích. Obec Hoslovice leží téměř v centru šumavského Podlesí a areál mlýna je místem, kolem něhož se pohybuje většina návštěvníků regionu.

Výměna střechy. Prozradíte plány do budoucna?

Nastavený směr akcí se ukázal jako správný. Budeme v nich tedy pokračovat a postupně dle možností rozšiřovat. Letos jsme při pořádání některých akcí spojili své síly s rančem Hoslovice, do stálé expozice v nové budově přibyly nové kroje z Prácheňska. Pro příští rok je v jednání se Svazem žen v Česticích tradiční Konopická, a tak bychom mohli pokračovat. Zkrátka chceme na mlýně uchovat vše, co tam kdysi bývalo a kvůli čemu se sem lidé stále vracejí.
Rekonstrukcí starého mlýna se mnohé změnilo. I zde skončila jedna etapa dějin, ale minulost je nám zde všude v patách. Žije tu, ale novým životem. Není zavřena za sklem a ohraničena provazy. Nejsme zde jen diváky. Naopak vstupujeme do historie a necháváme se jí unášet. Po dvorku stále běhá koza, králíci pokojně přežvykuji seno, voda naráží na lopatky mlýnského kola,v malé zahrádce kvete řeřicha a voní bylinky, kamna ve světnici jsou roztopená, na plotně se v hrnci z 19. století vaří polévka, na záhumenku dozrává obilí a mlynář si připravuje vachlici. Po setmění ve světnici blikají petrolejové lampy a ozývá se čilý hovor. Hoslovický mlýn skýtá ještě jeden rozměr. Jsou jím příběhy lidí, kteří zde prožili své osudy, které nám stále více přirůstají k srdci. A proto se tam stále vracíme.