Z nich má ministr kultury Daniel Herman nejblíže  ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu. „Toto dílo obdivuji jako naprosto geniální projekt,“ říká 51letý rodák z Českých Budějovic, který minulý týden navštívil zámek Hluboká nad Vltavou, v jehož druhém patře plánují novou prohlídkovou trasu hostinskými pokoji.

V dubnu komise ministerstva kultury (MK) rozhodla, že otáčivé hlediště zůstane v krumlovském zámeckém parku…
Není úplně jisté, že zůstane. Jednou z variant je jeho mírný posun. Je to otázka jednání.

Ale prioritou vašeho ministerstva je, aby točna zůstala 
v parku, ne?
Určitě. Je nedílnou součástí Jihočeského divadla. Je to ale dost velké monstrum, jde tedy o to, aby to byla lehčí, modernější konstrukce, buď vychýlená z osy – jde o Bellárii – nebo demontovatelná, nebo zasouvatelná. To bude záležet na architektonické soutěži, kterou vypíšou České Budějovice. To znamená: počítá se s jejím setrváním, ale v modernější formě, kompatibilnější s charakterem zámecké zahrady.

Mě by zajímalo, co bude po roce 2015, kdy má toto, jak říkáte, monstrum zmizet. Bude v roce 2016 nová točna v parku?
Tohle je, prosím vás, otázka reálných možností. Je jasné, že pro Jihočeské divadlo, pro region a nejenom pro něj je to velmi důležitý fenomén. Pokud by nebylo reálné, aby se soutěž do té doby zvládla, nelze takto drasticky narušit sezonu. Pak bychom museli jednat o prodloužení lhůt, ale to bychom teď spekulovali.

Například v 90. letech, během oprav nynější točny, se hrálo 
v Trocnově.
To ale nerozhoduje ministerstvo kultury, to je otázka pro Jihočeské divadlo.

Otáčivé hlediště v zámecké zahradě českokrumlovského zámku.A jste nakloněn tomu, že lhůtu prodloužíte, aby mohlo divadlo 
v Krumlově dál hrát?
Pokud by nebyla jiná možnost, tak bychom se snažili – ale velmi partnersky – jednat. Já vnímám UNESCO jako partnera. Kompozice barokní zahrady je jedinečná, Bellárie je mimořádně krásná stavba 
a to, s dovolením, komunistické monstrum, ač postavené na začátku 90. let, tam opravdu ruší. Dnes jsme o 20 let dál 
a není technologicky neřešitelný problém točnu zkompatibilnit se zahradou. Lehká, demontovatelná, zasouvatelná konstrukce, tudy vede cesta. 
Pokud nebude jiná možnost, asi se nabízí s partnery velmi férově jednat. Předpokládám, že sem zástupce UNESCO pozveme, protože jedna návštěva je efektivnější než 15 přednášek nebo dopisů, a domluvíme se na místě. Ale rozhodně nemůžeme nechat divadlo takzvaně ve štychu.

Z mnoha stran zní, že otáčivé hlediště je unikátní. Na druhou stranu, je pro Jihočeské divadlo zásadní také díky tržbám.
Určitě.

Ty činí kolem 30 milionů korun ročně. Nehrají také peníze velkou roli v tlacích, aby hlediště 
v zahradě zůstalo?
Nemyslím si, že jsou to tlaky. Já jsem Jihočech, to asi víte. To znamená, že jsem tady vyrůstal a myslím si, že otáčivé hlediště v Českém Krumlově se skutečně stalo fenoménem. Samozřejmě, že i divadlo musí vydělávat, ale otáčivé hlediště se stalo nedílnou součástí jihočeské kulturní scény a má i přeshraniční přesahy. Nemyslím si, že je to čistě jen zisk a byznys.

Ještě k penězům: Miroslav Joch, ekonomický náměstek českobudějovického primátora, odhadl náklady na nové hlediště zhruba na sto milionů korun. Město spoléhá na peníze z EU. Jak by mohlo na vznik nové točny přispět ministerstvo?
Ministerstvo kultury podporuje živé umění a rozhodně je připraveno podporovat i novou točnu. Jihočeské divadlo podporujeme, ač je příspěvkovou organizací Českých Budějovic, dokonce například v letošním roce dostává od ministerstva kultury o tři čtvrtě milionu víc než v loňském (částka 5,6 milionu – pozn.red.). Nová točna bude jistě zapadat do našich programů, ale abych vám řekl konkrétní sumy, to bych hodně spekuloval.

Opera Komedianti na otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Na snímku José Cura jako Canio.A jste připraveni dát divadlu jednorázově na nové hlediště mnohem víc peněz, než činíte běžně?
Jistěže je naším zájmem podporovat živé umění 
v regionech, kultura v regionech žije. Ano, jsme připraveni se velmi seriózně zabývat potřebami divadla a v rámci našich možností se k nim postavit odpovědně.

Budoucí ředitel Jihočeského divadla (JD) Lukáš Průdek mi řekl, že ideálně by se na financování JD měli rovnoměrně podílet město, kraj, ministerstvo kultury a sponzoři. Je to pro vás přijatelná varianta?
Ekonomická situace našeho resortu odpovídá ekonomické situaci České republiky. Je zde zhruba 500 divadelních scén. Znovu opakuji: naším zájmem je podpora živého umění, ale toto je natolik konkrétní záměr… Každý by chtěl. Podívejme se do Ústí nad Labem, na Činoherní studio. Musí to odpovídat reálným možnostem 
a obávám se, že tato vize je spíše přesahuje.

Před pár dny jste řekl, že letošní rozpočet MK ve výši 9,9 miliardy korun je „hladina přežitelnosti". Věříte, že ji udržíte i pro rok 2015, nicméně Andrej Babiš vám navrhl o miliardu méně.
Pokud by se to uskutečnilo, tak bychom pod tuto hladinu klesli, což je neudržitelný stav. Je ale pozitivní, že již na přelomu května a června se o rozpočtu jedná. Ministerstvo financí je v obtížné situaci, protože musí navrhovat hladinu státního rozpočtu pro celou zemi. Zeštíhlovací strategie platí pro všechny. Ministerstvo financí dalo jistý nástřel 
a teď se teprve rozbíhá jednání. Není to tak, že by pan ministr financí něco určoval škrtem pera. Já jsem pevně přesvědčený o tom, že dojde ke vzájemné shodě, že ministerstvo financí pochopí, že je to hladina přežitelnosti. My pod ni jít nemůžeme!

Pořád to není ani jedno procento státního rozpočtu.
To ani zdaleka! Platy v kultuře jsou hluboce pod hladinou průměrných platů v České republice. Minimálně o 4 500 korun. Některé naše příspěvkové organizace, které spravují tak významné památníky jako je třeba Terezín, se, prosím pěkně, pohybují na platech kolem 16 000, a to je prostě málo.

Popáté ve své historii nastudovala opera Jihočeského divadla Bizetovu Carmen. Poprvé zazní libreto ve francouzském originále. Na snímku jako Carmen Šárka Hrbáčková a jako Don José WeiLong Tao.Ohledně peněz a šetření v Jihočeském divadle máme na jihu ještě jeden refrén: je potřeba, aby mělo čtyři soubory?
Tady se asi trošku projeví můj lokální patriotismus. Nemyslím si, že je to přehnané.

Co jste mimochodem viděl 
na točně naposledy?
Na divadelním představení jsem tam dlouho nebyl. Tuším, že Sen noci svatojánské, činohru, a to už je pár let.

Před několika dny schválila vláda návrh MK na nové národní kulturní památky. V jižních Čechách na seznam přibyly Duhový most v Bechyni, plavební kanály na Šumavě a vodní pila 
v Peníkově na Slavonicku. Ke které máte bližší vztah?
Největší ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu, který znám relativně velmi dobře od jeho začátku na Třístoličníku přes jeho průběh šumavskými vrcholy a údolími. Toto dílo inženýra Rosenauera obdivuji jako naprosto geniální projekt. Jsem velmi rád, že se již podařilo oživit některé jeho části, a pevně věřím, že se podaří oživit velkou část tohoto plavebního kanálu. Myslím si, že ukazuje genialitu našich předků, protože něco takového vybudovat na konci 18. století, to je fascinující. Tragédie je, že v 50. letech vyhodili dynamitem do povětří jezírko, které napájí samotný začátek kanálu. Tehdejší oficíři tam chtěli tímto způsobem chytat ryby. Nekulturnost té doby byla strašidelná… Ale zaplať pánbůh, mnoho věcí se zachovalo, třeba nádherné žulové desky, kterými je kanál vydlážděn…

Jaké další jihočeské památky by mohly seznam rozšířit?
Mým snem je, že bych velmi rád pomohl obnově částí koněspřežky. To je další projekt, který ukazuje, že česká země byla vždy součástí středoevropského prostoru.

Nicméně koněspřežka již statut národní kulturní památky má.
Ano, ale myslím, že by bylo vhodné, kdybychom dokázali některé části obnovit.

Jako třeba v Rakousku?
Přesně jako v Kerschbaumu. Některé můstky, které se na české straně zachovaly, jsou úžasně zajímavé.

Jaký je váš poslední intenzivní zážitek z jihočeské kultury?
Můj poslední velmi intenzivní zážitek je moje nedávná privátní prohlídka krumlovského zámku. Prohlédl jsem si některé prostory, ve kterých jsem nikdy nebyl, včetně Plášťového mostu. Zapůsobilo to na mě nesmírně pozitivně, podobně jako návštěva Hluboké. Pro mě jsou ty objekty nabité energií. To byl velmi silný, velmi pozitivní kontakt s koncentrovanou kulturou. A tím, že jsem z jižních Čech, každý návrat sem je pro mě návratem domů. Je to pro mě jako psychologický doping.