„Okolí vás zasahuje přímo a roztrhává a znovu sestavuje. Proto k vyjádření tohoto stavu mi připadala nejlepší koláž," uvedl Jiří Kolář při zahájení jedné ze svých polistopadových výstav v České republice.
Zatímco milovníci výtvarného umění mnoha zemí celého světa měli mnoho příležitostí seznámit se s tvorbou rodáka z Protivína, v Česku taková možnost byla až po roce 1989. Úspěšné výstavy se kromě dalších míst konaly také na jihu Čech – v Písku a Protivíně. V obou městech si také připomenou 100. výročí umělcova narození (24. září). V chodbě knihovny Prácheňského muzea v Písku bude výstava otevřená od 7. srpna do 29. září. Vernisáž výstavy v Památníku města Protivína se koná 8. srpna od 17 hodin.
Jiří Kolář a jeho žena Běla byli minulým režimem donuceni žít v zahraničí a od roku 1980 se jejich novým domovem stala Paříž. Doma zapovězený, v zahraničí však velmi uznávaný umělec se několikrát zúčastnil bienále v Benátkách, vystavoval v New Yorku, Madridu, Ósace, Sao Paulu a v dalších městech. Jedna z jeho velkých výstav se v roce 1998 konala v mediálním centru v bavorském Pasově.
Původně se Jiří Kolář věnoval literární tvorbě. Před koncem čtyřicátých let napsal svoji první knížku básní nazvanou Křestný list, kterou mu vydal básník František Halas. Postupně vyšly ještě sbírky Ódy a variace, Sedm kantát, Dny v roce a Roky ve dnech. Jeho básnická tvorba ze čtyřicátých a padesátých let minulého století má zásadní význam pro moderní českou poezii.
O svém vztahu k životu a umění ještě v Paříži napsal: „Život je prkno přes propast a umění jako by byla nit přes rokli života. Někdo na ní dokáže tančit a někomu zbývá jen smutek z nedostatku odvahy na ni vystoupit."
Jiří Kolář je rovněž autorem divadelní hry Chléb náš vezdejší, několika esejí a knížky pro děti.
Již koncem padesátých let se začal vyjadřovat prostřednictvím experimentální výtvarné koláže, která ale nikdy neztratila vztah ke slovu. Jako výtvarník se veřejnosti poprvé představil v roce 1937 v pražském Divadle E. F. Buriana Cyklem koláží.
Pro své výtvarné techniky si umělec vytvořil nejrůznější názvy jako naříklad proláž, chiasmáž, konfrontáž, konfrontáž, roláž, magrizáž nebo muchláž.
Výstavy v Prácheňském muzeu v Písku a v jeho pobočce v Protivíně představí koláže, které Jiří Kolář vytvořil v letech 1959 až 1970.
„Zatímco v píseckém muzeu se setkáme s barevně střídmou, zdrženlivou, tlumenou a zároveň velmi subtilní podobou Kolářovy tvorby této etapy, v Protivíně dominují koláže vizuálně výrazné, velkorysé, někdy postavené na šokujících paradoxech. Jejich příznačnou součástí je barva, odrážející barvitou současnost, která k nám v šedesátých letech nakrátko vpadla v podobě západních filmů, časopisů, výstav nebo konzumního zboží. Naznačují tvůrčí svobodu umělce a hravou podstatu jeho díla," připomněla Marie Klimešová, historička umění.
O tom, že Jiří Kolář byl všetranným umělcem, svědčí jeho ilustrace ke knihám vlastním, ale také například Bohumila Hrabala. K obdivovatelům především Kolářovy literární tvorby patřil i Václav Havel, který uvedl: „Pokládal jsem ho za nejvyššího soudce svých prací."⋌ (kol)