Když od této doby ještě odečteme dovolené zaměstnanců, vychází nám, že se to musí stihnout cca za 3 měsíce. To vyžaduje vzhledem ke stáří zimního stadionu a jeho vybavení nemalé úsilí a finance. Abychom ušetřili, snažíme se většinu z toho zvládnout vlastními silami. Na zbytek se musí najímat odborné firmy. Jako příklad náročnosti údržby (kterou si děláme sami) uvedu čištění chladícího kondenzátoru, který je 6 metrů dlouhý a je složen z 640 trubek o průměru cca 2 cm. V těchto trubkách proudí voda a na stěnách se tvoří vodní kámen a sedlina, která se musí mechanicky odstranit. Abychom se dostali do těchto trubek, musíme odmontovat čela kondenzátoru vážící každé cca 500 kg. K odstranění sedlin a vodního kamene se pak používá speciální 6 m dlouhý vrták upnutý do vrtacího kladiva a tím se projíždí trubka po trubce /celkem 3840 m/, což zabere 5 dní (8 hodinových směn).

Mezi další náročnější opravy patří údržba elektrické rolby a dalších strojních a elektrických zařízení potřebných pro chlazení, hlavně z důvodu speciálních dílů. Buďto se běžně neprodávají a nebo vzhledem ke stáří zařízení se již nevyrábí. Mezi běžnou údržbu pak řadíme opravy nátěrů a maleb, výměny koberců a gum v kabinách a šatnách, výměnu poničených dřevěných sedátek sedadel na tribunách, výměnu výbojek ve světlech nad ledovou plochou, atd. Samozřejmě se také všechny prostory uklízí.

Situaci navíc mírně komplikuje současně probíhající oprava střešní konstrukce, kdy je třeba sladit postup prací. Abychom např. nezačali opravovat nátěry mantinelů a do toho firma opravující střechu začala obrušovat nátěry střešní konstrukce nad mantinely. Není toho málo, co se musí do zahájení sezóny stihnout a jen díky šikovnosti a pracovitosti zaměstnanců zimního stadionu se to zatím daří.

Martin Walter, vedoucí zimního stadionu